Čas opalování, plavek a koupacích čepic už letos nenávratně skončil a vodní radovánky se na dlouhé měsíce přesunuly pod střechy krytých bazénů. Hladina přerovské Laguny ale neosiřela úplně.
I v teplotách pod bodem mrazu ji pravidelně čeří borci z oddílu dálkového a zimního plavání v Přerově. Nedávno jim začala sezona.
Od první říjnové neděle do první dubnové soboty čítá kalendář zimních plavců asi pětadvacet závodů. A přerovský tým začal výborně. Z republikového šampionátu ve Slavkově přivezl tři mistrovské tituly a jeden bronz.
Teď se budou plavci soustředit na podniky českého poháru, v jejichž celkovém hodnocení patří Přerov mezi nejlepší družstva v zemi. „Porážíme mnohem větší oddíly a i před námi jsou jen družstva Prahy a Brna, která jsou mnohem početnější,“ upozorňuje místopředseda přerovského klubu Vlastimil Zaoral starší.
Víc lidí, víc bodů
Přitom na počtu závodníků velice záleží. Každý klub může na závod vyslat neomezené množství plavců a všichni mají možnost získat pro svůj tým body. Větší týmy tak mají logicky výhodu. Ten přerovský čítá patnáct členů, na soutěže jich jezdí jenom kolem šesti a jejich věkový rozptyl je od šestnácti do padesáti let.
Každý z členů si zimní plavání oblíbil z jiných důvodů. „Studená voda člověka tak nějak nabudí, pročistí, dělám něco pro své zdraví,“ uvažuje nejmladší z oddílu Dušan Kalup, který se dřív věnoval ploutvovému plavání stejně jako většina jeho kolegů. A přestože se ve studené vodě máchá teprve první rok, byl to právě on, kdo nedávno ve Slavkově vybojoval pro přerovský Spartak dva ze tří titulů.
U závodů v zimním plavání se vypisují tratě o délce od sta metrů do jednoho kilometru a samozřejmě záleží na tom, jak rychle závodník zvolenou trať zvládne. Pravidla ale z bezpečnostních důvodů omezují plavcův pobyt ve vodě na maximálně dvaadvacet minut. „Když někdo limit nestihne, rozhodčí jej diskvalifikují, aby si plavec příště vybral kratší trať,“ popisuje Zaoral.
Kromě dosaženého času sbírá závodník body i za teplotu vody. Čím chladnější, tím lépe. Ale do ledové vody nemůže vlézt každý.
Pokud je voda studenější než osm stupňů, může se plavec na zvolenou trať vypravit jen tehdy, pokud dosáhl patřičné výkonnostní třídy. Tu může získat jen ve vodě chladnější než čtyři stupně. A pokud otužilec sezonu vynechá, na čtyřstupňové škále výkonnostních tříd o jednu příčku klesne. To vše kvůli bezpečnosti.
„Ve studené vodě je úbytek tělesné teploty strašně rychlý. Na jedněch závodech jsem zažil, že kvůli podchlazení hned dva lidi odvezla sanitka,“ říká místopředseda Zaoral. I proto musí každý zimní plavec chodit na pravidelné zdravotní prohlídky.
Zázvor a chilli na zahřátí
Na bezpečnost plavců a regulérnost závodů dohlíží také rozhodčí. Třeba Kamila Svobodová, která je zároveň předsedkyní přerovského oddílu. „Úkolem rozhodčích je měřit teplotu vody a dávat dohromady pořadí a bodové hodnocení plavců,“ vypočítává Svobodová, která může posuzovat také mezinárodní závody, a zkušenost tak má i z mistrovství Evropy.
Zimní plavci sice vynikají otužilostí, ale ledoborci to nejsou. Pokud není hladina volná, plavat nesmí. „Třeba loni v Olomouci jsme hodinu a půl čekali, jestli ledy odplují,“ vypráví Zaoral.
Jednačtyřicetiletý závodník ví, co je to plavat ve velké zimě. „Kdysi jsme na vzpomínkové akci plavali v Dyji z Česka do Rakouska, a když jsem lezl z vody ven, přimrzla mi na schodech bota,“ vzpomíná Zaoral.
Proto mají zimní plavci speciální recept na zahřátí. Ale slivovice to není. Vaří si čaj z krájeného zázvoru se špetkou chilli. „Vozí ho snad každý a na závodech pak porovnáváme, jak se komu povedl,“ říká Zaoral a zmiňuje svůj tip. „Rád si tam přidávám trochu fenyklu a citronu, ve vývaru se dá vymáchat i černý čaj,“ uzavírá Zaoral.
