Ztrouchnivělá okna, nářek z bolesti probuzených pacientů, oprýskané postele. Při návštěvě toalety pacient snadno propadne iluzi, že se posunul v čase o padesát let zpátky. Takové jsou zážitky Ondřeje Chudého, který ležel se zlomeninou na táborské ortopedii.
Nebyla šance, aby dostal svůj pokoj, ve kterém by díky soukromí lépe snášel pooperační stav. Nadstandard tu nenabízejí. „Ortopedii a chirurgii čeká přestavba. Potom budou podmínky úplně jiné,“ říká Jana Chocholová, primářka dětského oddělení a členka představenstva nemocnice.
Na pokoji s rodiči
V jiných částech nemocnice nejsou podle ní nadstandardní pokoje ani nutné. „Třeba porodnice je zbrusu nová. Maminky tam mají veškeré pohodlí. Takhle to bude vypadat jednou všude, ale chvíli to potrvá,“ vysvětluje Chocholová.
Než projde nemocnice rekonstrukcí a pacienti budou mít všude podobné prostředí, mohou využít nadstandardní pokoje na třech odděleních. Kromě stálého poplatku šedesát korun si musejí pacienti přidat dalších tři sta osmdesát. Tuhle možnost nabízí dětské, interní a oddělení následné péče, kde je poplatek víc než o polovinu nižší. Leží tam těžce nemocní lidé, kteří se mnohdy nemůžou sami najíst.
Dětské oddělení je samo o sobě veselejší. Ať dítě leží kdekoliv, nepozná od nadstandardu zásadní rozdíl.
Pohodlí placeného komfortu na dětském oddělení spočívá v tom, že jeden z rodičů tady pobývá se svým dítětem.
„Jsou to oddělení po třech pokojích. Na každém je televize, DVD a telefon. Sociální zařízení je pro ně společné,“ popisuje Chocholová.
„Jsme tady takový inventář. Tomáš je tu už po čtvrté. Volíme soukromý pokoj, právě proto, že můžu být s ním. Rádi za tuhle možnost připlatíme. není to žádná velká částka,“ říká otec Petr Škabroud, který se synem leží na dětském oddělení.
Další výhody pokoje jsou mu příjemné, ale nijak zvlášť si na ně nepotrpí. Celé oddělení podle něj působí hezky, a to je důležité. Kromě šedesátikorunového poplatku zaplatí tři sta osmdesát korun navíc. U mladších dětí hradí čtyřicet korun pojišťovna. „O nadstandardní pokoje mají rodiče velký zájem. Využívají je hlavně, když tady děti leží jen krátkou dobu. Některé z nich si je pamatují i podle rozdílných barev a třeba pohádkové postavy na dveřích. Je radost, když je potěší takovéhle drobnosti, i když musí ležet v nemocnici,“ říká Chocholová.
Pokoj jiný, stejná péče
O poznání víc stresující prostředí, kde mají pacienti možnost nadstandardního pokoje, je na interním oddělení. K dispozici jsou tady dva jednolůžkové pokoje se sprchou a televizí. I tady si pacienti připlatí tři sta osmdesát korun na den. Jsou to opět výdaje především za soukromí. Pokoje jsou jinak úplně stejné. Akorát v nich pacienti leží po třech.
„Ráda bych vás provedla, ale máme plno. Nebylo by nejlepší pacienty rušit,“ vysvětluje zdravotní sestra Lenka Petrů.
Lékařská etika nedovoluje, aby se s příplatkem za pokoj měnil přístup doktorů. „Mluvíme sice o nadstandardu, ale lékařskou péči dostávají pacienti všude stejnou. To je základ,“ zdůrazňuje primářka Jana Chocholová.
Mají hezčí postele
Poslední oddělení, kde můžou lidé využít nadstandardních pokojů, je na takzvané LDNce. Tady jsou hospitalizovaní především těžce nemocní lidé odkázaní na dlouhodobou a pravidelnou lékařskou péči. Platí o něco méně než na předešlých odděleních. Kromě povinného poplatku je vyjde den na sto sedmdesát korun. Neleží ale odděleně. „Jsou to prostory se čtyřmi pokoji. V každém jsou dva pacienti, takže celkem osm lidí, kteří mají společné sociální zařízení. Na pokoji jsou například hezčí postele a televize,“ popisuje jedna ze sester.
Nechce uvádět své jméno a je na ní vidět, že je těžké, aby si udržela v psychicky náročném prostředí pevné nervy. Na chodbách je víc než jinde znát pomíjivost lidského života.
I ona připomíná, že pacienti dostávají všude stejnou péči. Nezáleži na tom, jestli si připlatí za pokoj.
