Památkář, který našel víru | E15.cz

Památkář, který našel víru

Vladimír Přibyl je nejuznávanějším odborníkem na baroko Kladenska a Slánska.

Když před více než čtyřiceti lety dostal ve škole výuční list topenáře, jen málokdo si pomyslel, že kluk z Rozdělova „ulítne“ do umění. Nic tomu nenasvědčovalo. Po učilišti si udělal maturitu na průmyslovce a dokonce se hlásil na ČVUT. Jenže kvůli fotbalu musel na operaci kolena, a tak z vysoké školy nakonec sešlo. „Ani mne to moc nemrzí, deskriptiva mě stejně moc nebavila a nešla mi,“ vzpomíná pětapadesátiletý Vladimír Přibyl.
Rodák z moravských Valtic musel na vojnu, a když se vrátil, stále měl touhu se učit. „Přihlásil jsem se na estetiku, jenže nás bylo málo, tak obor neotevřeli. Doporučili mi však, abych se odvolal a nakonec mne vzali na dějiny umění,“ vypráví menší muž s prošedivělým plnovousem.
A netají se tím, že studium na pražské filozofické fakultě předurčilo jeho další životní kariéru. Díky „náhodě“, na kterou Přibyl coby katolík nevěří, dostal za diplomovou práci zpracovat baroko na Slánsku. Od té chvíle je považován za největšího znalce barokních památek v regionu, i když to sám popírá. „Původně jsem chtěl dělat renesanci, ale ta na mne nezbyla a baroka v Kladně bylo prý moc málo. Břevnov, který s kladenským barokem souvisí, už zpracovávaly tehdejší kapacity, takže jsem šel jinou cestou,“ říká Vladimír Přibyl. A opět nelituje. I když je podle něj kladenské baroko jedno z nejkvalitnějších, menších památek je na Slánsku skutečně víc.

Gravitaci nahradila víra

Po škole nastoupil nejprve do muzea, později přemístil na úřad, kde měl na starosti památkovou péči. A ta mu zůstala dodnes, byť se z okresního úřadu přesunul na slánskou radnici.
„Jsem moc rád, že Vladimír Přibyl přešel z okresního úřadu sem k nám, přestože není ze Slaného a musí dojíždět. Je to nejen osobnost, ale i skvělý člověk. Řečeno jeho slovy, je pro nás požehnáním,“ tvrdí o „svém“ úředníkovi slánský starosta Ivo Rubík. Je přitom známo, že ne vždy jsou jejich názory na opravu památky stejné. „Přívlastek, který se o naší profesi říká, zní: Městský památkář - hůl do ruky. Občas je těžké sladit potřeby majitele památky s vizí lidí, kteří se je snaží chránit. Hledáme kompromis i podle toho, kde objekt stojí, k čemu má být využíván nebo co mu hrozí,“ vysvětluje Vladimír Přibyl.
Setkání s faráři a dalšími církevními hodnostáři, ale i zájemci o astronomii dala Přibylovi další životní rozměr - víru. „Hodně jsem se o astronomii zajímal, takže vím, že základní fyzikální silou je gravitace. Díky různým setkáním, která mi otevírala další a další dveře, jsem si však nyní jist, že jedinou solidní silou je právě víra,“ říká historik umění, který až při práci vystudoval dálkově teologickou fakultu a ještě nedávno byl ministrantem kostela svatého Václava v Rozdělově.
Muž, který nemá řidičský průkaz, protože podle svých slov auto nikdy nepotřeboval, má nejraději výlety po Českém středohoří. Chodí pěšky, občas se sveze vlakem.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!