Pardubický Zámeček a zámky v Medlešicích a Hrochově Týnci. Tři památky, které mají za sebou kus rozdílné historie. Tři památky, se kterými si majitelé nevědí rady.
Larischova vila neboli Zámeček v Pardubicích. Jen málokteré místo má tak silnou a krvavou historickou stopu. Místo, které se stalo symbolem boje proti nacismu.
Novorenesanční budova pochází z roku 1885. Nejznámější kapitola se ale začala psát za druhé světové války. Po okupaci se do Zámečku nastěhoval prapor záložního policejního pluku Böhmen. Nedaleko vily si vojáci vybudovali cvičnou střelnici. Právě tady později umírali lidé z Pardubicka i Ležáků. Bylo jich téměř dvě stě.
Žádné davy návštěvníků sem ale neproudí. Zámeček v roce 2000 koupila od zaniklé Tesly společnost Foxconn a v současné době není přístupný. Bylo by to i poměrně riskantní. Promočené a propadlé stropy jenom dokreslují smutný obrázek stavu památky.
O převodu už Pardubice vyjednávají léta. Zatím bez výsledku. Vloni ale vzniklo Občanské sdružení za záchranu Zámečku Pardubice. Jeden z hlavních cílů je otevřít bránu, která objekt obklopuje. „Díky senátorce Miluši Horské teď jednáme s nejvyšším vedením Foxconnu o nějakém dočasném pronájmu budovy. Hlavním cílem je ale zpřístupnění toho objektu návštěvníkům, což je jeden z nejtěžších úkolů. Doufám, že se to podaří. V souvislosti s výročím sedmdesáti let od heydrichiády doufáme, že se nám podaří aspoň na jeden víkend přístup pro veřejnost zajistit,“ říká předseda sdružení Tomáš Novotný.
Vyvrcholení vzpomínkových akcí plánuje pardubický magistrát na víkend 15. až 17. června, kdy chce slavnostně zprovoznit naučnou stezku po stopách Silver A. Odborní průvodci budou k dispozici také na památníku Zámeček, kde by měl být zároveň umístěn nový externí dotykový infokiosek s informacemi o heydrichiádě i o samotném bývalém popravišti.
Muzeum protifašistického odboje je ale přece jen ještě vzdálený sen. „Pardubický kraj po návštěvě hejtmana v tom objektu přislíbil dotaci na vybudování muzea ve sklepení, ale pod podmínkou toho, že se podaří sehnat další peníze na rekonstrukci celého objektu. To je v současné době asi nesplnitelné,“ vysvětluje Tomáš Novotný.
Některé odhady totiž počítají s částkou až sto milionů korun.
Tak trochu utajený zámek
Jen hrstka lidí v Chrudimi ví, že má město zámek. Nevlastní ho totiž dlouho a navíc leží ve dva kilometry vzdálené místní části Medlešice. A také se není čím chlubit. Zámek totiž potřebuje důkladnou opravu.
Hned u brány zámku se bortí zeď a chodce varuje výstražný nápis „Pozor, nebezpečí úrazu“. Zámecký areál je přitom dokonalá popelka, která nečeká na střevíček, ale na peníze.
Objekt pochází z roku 1725, ale na jeho místě už kdysi existovala tvrz. Ta byla ještě o sto let starší a obrysy se dochovaly ve střední části zámku. Pro veřejnost je zámek uzavřený. Úplně bez života ale nezůstal.
„Spodní patro zámku je využívané pro fungování školky. Ta patří pod Mateřskou školu Strojařů v Chrudimi. Celé první patro potom využívá M klub Medlešice, který pomáhá maminkám a dětem tady spolu trávit čas. Pořádá karnevaly, oslavy Mikuláše, dětské dny nebo třeba zámecké strašení,“ vysvětluje předsedkyně Osadního výboru Medlešice Daniela Mihulková.
Čím výš ale člověk stoupá, tím jsou šrámy na stavbě zřetelnější. Ve druhém patře se bortí strop a ze zdiva vylézá rákos. Na prohlídku půdy si troufne jen odvážlivec, který zná důkladně zdravé a naopak prohnilé trámy.
„Zámek by potřeboval hodně opravit zevnitř, ale nejvíc nás trápí asi střecha. Je tady denní provoz školky a máme trošku strach o bezpečí dětí,“ říká Mihulková.
Jenže na opravu město peníze nemá. Od konce osmdesátých let, kdy zámek získalo, sem směřovaly jen menší částky na nejnutnější zásahy. Před několika lety dokonce radnice uvažovala o tom, že objekt prodá. Kupec se ale nenašel. Teď jsou plány města jiné.
„Současná radniční koalice má ve svém programovém prohlášení i bod, že zpracujeme koncepci obnovy zámku v Medlešicích s cílem společenského a kulturního využití. V tomto roce si uděláme naprosto jasno v tom, s jakým cílem bude zámek využívaný,“ slibuje místostarosta Chrudimi Miroslav Tejkl. Radní se ale budou bavit o tom, co obyvatelé Medlešic už dávno udělali.
„Plánujeme docela hodně věcí, které bychom chtěli se zámkem podniknout. V Medlešicích neexistuje žádný kulturní dům, nemáme tady žádné místo na scházení se jak mladých, tak starších lidí, takže ten zámek bychom určitě chtěli využít pro tuhle věc. Uvažovali jsme také o tom, nějakým způsobem zpracovat historii Medlešic, takže udělat tady galerii a propojit to určitě s řemesly a zemědělstvím, které tady mají tradici. Tak aby tady fungovalo právě propojení sportu, cyklostezky, která vede z Chrudimi do Medlešic, a té historie. Plus do toho zahrnout samozřejmě zámecký park,“ říká Daniela Mihulková.
Nová cyklostezka končí padesát metrů před branami zámku u pivovarské hospody. Přinutit cyklisty a bruslaře udělat pár kroků navíc a nalákat je do zámeckého muzea nebo na procházku parkem nemůže být nic složitého.
Účet za rekonstrukci zámku ale představuje nejméně dvacet milionů korun. A ty se budou v chrudimské kase hledat jen těžko. „Vzhledem k finanční situaci nemůžeme slíbit, že se v tomto volebním období do oprav pustíme,“ uzavírá místostarosta Tejkl.
Muzeum z polepšovny
Zámek v Hrochově Týnci na Chrudimsku pochází z počátku osmnáctého století. Barokní budova často měnila majitele, vystřídaly se tady církevní řády, šlechtické rody i bohatí podnikatelé. Od poválečných let ale patřil zámek dětem. I těm problémovým.
Dětská zařízení tady fungovala od roku 1949. Dětský domov, dětský domov se zvýšenou péčí neboli polepšovna, od roku 1959 dětský výchovný ústav. Názvy se měnily a na zámku dospívaly generace mladých lidí. Zpočátku šlo často o děti prominentů socialistického Československa.
Před dvěma lety se ale dětský domov z Hrochova Týnce přestěhoval do Chrudimi. Od té doby zámek chátrá. „Zatím je to pořád tak, jak to bylo. Akorát jsme tam ubytovali našeho údržbáře, aby tam hlídal a staral se o park. Jinak se s tím zatím nic neděje,“ popisuje současný stav starosta Hrochova Týnce Miloslav Besperát.
Poničený objekt by potřeboval šedesátimilionovou injekci. Pro dvoutisícové městečko je to utopie. „Je to danajský dar. Přes zimu se to musí temperovat, aby se ze zámku dostala vlhkost. Je to vytápěné elektrikou a jen to nás stojí tři sta tisíc ročně,“ říká starosta Besperát.
V Hrochově Týnci si proto dál lámou hlavu. Mezi varianty patřilo využití zámeckých prostor pro restauraci nebo přestavba na muzeum cukrovarnictví. Jen pár set metrů odtud totiž stával hrochovotýnecký cukrovar. V roce 2008 šla ale obří fabrika na základě mezinárodních úmluv k zemi. Zajímavá myšlenka ovšem opět naráží na finance. „Možná by se na to nějaký dotační titul sehnal, ale teď jde o to, jaký. Navíc by tam byla ještě pět let udržitelnost, povinnost nevybírat poplatky. Jsme dost zadlužená obec, brali jsme si úvěr na čistírnu odpadních vod, takže splácíme tři miliony ročně. A to je z dvacetimilionového rozpočtu dost peněz, takže už tolik nezbývá,“ vysvětluje Besperát.
Zatím se tak změní jen zámecký park. Město se už pustilo do jeho základní údržby. Osmihektarový areál s ovocným sadem a dubovým hájem je přístupný po celý rok.
