Paragliding v nepálských Himálajích? Hodně divoká záležitost | E15.cz

Paragliding v nepálských Himálajích? Hodně divoká záležitost

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Čeští paraglidisté létali okolo himálajských velikánů v Nepálu. Při bivakovém přeletu hor strávili ve vzduchu dvacet hodin, uletěli sto padesát a nachodili dvě stovky kilometrů.

O bivakový přelet nádherné a nedotčené lokality kolem himálajských vrcholů se ve východním Nepálu pokusila čtyřčlenná skupina českých pilotů, paraglidistů a milovníků extrémních sportů. Trasa plánovaného letu vedla kolem himálajských velikánů.

Ve vzdálených končinách nepálských Himálají se Jan Šmatera ze sušického Offparku a jeho sportovní parťáci Michal Krysta, Michal Šneiberg a Jiří Dlask museli vypořádat s náročnými klimatickými podmínkami, vysokou nadmořskou výškou a neznalostí letového terénu. Celkem ve vzduchu strávili dvacet hodin, uletěli sto padesát kilometrů a nachodili kolem dvou set kilometrů.

Rekord nepřekonali

Česká čtyřčlenná parta chtěla také překonat český výškový rekord v letu na paraglidingovém křídle. „Rekord jsme nepřekonali. Cíle, které jsme si dali, se nám povedlo splnit jen částečně,“ říká jedenatřicetiletý rekreační pilot ze sušického Offparku Jan Šmatera.

„Ale kolem himálajských velikánů jsme létali téměř pořád. Jedním z obrovských momentů výpravy byl start a let ze základního tábora jedné z osmitisícovek, Annapurny. Startovali jsme z výšky čtyři tisíce dvě stě metrů,“ připomíná Šmatera. Ten společně s reprezentantem a testovacím pilotem Michalem Šneibergem, dalším testovacím pilotem Jiřím Dlaskem a všestranným sportovcem, který se předvedl například také na extrémním štafetovém závodě v Sušici, Michalem Krystou, strávil v Nepálu necelý měsíc.

„Je to velmi krátká doba. Tak akorát na rozkoukání a seznámení se s prostředím, přírodou a vůbec, s možnostmi létání,“ míní Šmatera.

Nepálské jídlo chutná

Bivakový let spočívá v přeletech, kdy se startuje z jednoho místa. Následuje co možná nejdelší let a přistání ve vhodné lokalitě. Další den se letí dál. Bivakové létání je považováno za nejtěžší formu paraglidingového létání v horách. Pilot se snaží v horském proudění a termických stoupavých proudech nabrat potřebnou výšku a využít ji k přeletu. Kromě obtížných startů s těžkým vybavením bývá často největším problémem přistání v těžkém horském terénu, které umožní další start následujícího dne. Jedná se o létání bez jakékoliv pozemní pomoci. Piloti musí mít všechny základní věci na vaření a spaní, vodu, jídlo nabaleny s sebou. Členové expedice NepalXC měli proto speciálně odlehčené sedačky na míru se zavazadlovým prostorem.

„V Nepálu je ale jídla dost a kromě toho, že je levné, tak je dobré. V každé horské vesnici bylo možné požádat o tradiční rýži s příslušenstvím, takzvané Dal Bath, i vodu. S sebou jsme každý měl jídla asi na čtyři dny, převážně sušené,“ upřesňuje sušický paraglidista. Největším nebezpečím a obtížemi bývá neznalost letového terénu, vysoká nadmořská výška, těžké klimatické podmínky, naprostá odlehlost a nemožnost jakékoliv záchranné akce.

„Expedice takovéhoto charakteru se automaticky zapisují na předních příčkách mezi paraglidingové akce roku, a získávají tím značnou publicitu. Expedice by měla sloužit k oživení zájmu o paragliding a outdoorové aktivity obecně nejen u pilotů, ale i široké veřejnosti. Očekáváme také zvýšení prestiže české paraglidingové školy ve světě,“ vysvětluje Jan Šmatera.

NepalXC byl výzvou

„Všechno to vzniklo na konci léta, samozřejmě u piva. S Michalem Krystou jsme si povídali o potřebě na pár dnů zmizet. Za týden jsme měli koupené letenky a za další týden jsme už byli čtyři,“ vzpomíná Jan Šmatera.

„Expedici NepalXC 2010 jsme pořádali čistě z radosti z pohybu v horách a překonávání obtížných překážek. Technická náročnost akce byla pro nás obrovskou výzvou,“ vysvětluje Šmatera, podle kterého toho člověk může opravdu hodně přečíst, nastudovat, připravit se, ale když se s tím vším pak setká naživo, je to hodně silné.

Počasí bylo divoké

„Neuvěřitelné. Třeba podmínky pro paragliding byly neskutečně divoké. A když se vám něco přihodí, je to jen a jen na vás samotných. Jakákoliv pomoc je téměř nedosažitelná. S tím jsme všichni bojovali po celou dobu,“ dodává pilot, který se v Nepálu dostal i do velmi svízelné situace. „Bylo to asi čtvrtý den. Raději ale nebudu popisovat. V paraglidingu je z devětadevadesáti procent na vině vždycky pilot. Vše ale dobře dopadlo,“ s úlevou se vrací ke krizi sušický pilot.

„A na co jsem myslel? Jak z toho honem rychle pryč. Něco podobného jsem zažil ve švýcarských Alpách, tak jsem teď nebyl až tak vykulený a hned jsem bojoval,“ dodává sympaťák, který má na nepálské Himálaje i příjemnější vzpomínky. „Oproti šedé Evropě svítilo každý den sluníčko a bylo příjemných dvacet stupňů Celsia. Velmi přátelští byli lidé v horách, jejich kuchyně. Vůbec skvělá atmosféra,“ vyzdvihuje Jan Šmatera, podle kterého se dá měsíc v Nepálu, kromě letenky, komfortně přežít za deset tisíc českých korun.

Určitě se vrátí

Šumavan Jan Šmatera dosud s padákem cestoval jen po Evropě, Asie byla jeho první zkušeností. A do Nepálu by se ještě někdy moc rád vrátil. „Ale bez padáku. Podíval bych se na zajímavá místa do hor. Himálaje s padákem bychom příště radši navštívili spíš z indické strany. Zjistili jsme, ale až později, že tam jsou podmínky na létání mnohem zajímavější,“ tvrdí jedenatřicetiletý paraglidista.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video