Parašutisty ovládá pohybem palce
Ze země to vypadá, jakoby se nad letištěm snášel opravdový parašutista. Se svým křídlem ladně pluje vzduchem a neomylně se blíží k místu určenému pro přistání. Když ale dopadne, vyklube se z výsadkáře čtyřikrát zmenšený model. Má helmu, kombinézu a dokonce i boty. Jen ten padák si sám sbalit neumí. To musí udělat hranický modelář Jan Vališ.
Takzvaný RC parašutismus je jednou z nejmladších a zatím méně rozšířených podob leteckého modelářství. Písmena RC jsou zkratkou anglického radio control, tedy rádiem řízený. Podobně jako modeláři ovládají vysílačkou letadla nebo auta, řídí na dálku i let malého paragána. „Vždycky jsem hledal zajímavé výzvy,“ říká třicetiletý nadšenec.
Rodina modelářů
Modelaření propadl už na základce. Ostatně má to v genech. K modelářství jej tenkrát přivedl jeho děda. V patnácti letech si pak Vališ poprvé vyzkoušel seskok opravdovým padákem a odtud už nebylo daleko k výsadkářům na vysílačku.
O RC parašutismu se Vališ dočetl někdy kolem roku 2000 v německém modelářském časopise. V Česku se v té době o miniparagánech prakticky nevědělo, navíc Německo je kolébka této disciplíny. „Připadalo mi to zajímavé. Proseděl jsem pak spousty hodin u internetu a sbíral o RC parašutismu informace,“ vzpomíná Vališ.
Šikovné ruce
Jako pravý modelář si vše postavil sám. Tělo výsadkáře je krabička z polaminované překližky. Ta ukrývá jedno modelářské servo, kterým se ovládá otevírání padáku a dvě serva na ovládání parašutistových rukou. Nesmí chybět přijímač a pět co nejsilnějších tužkových baterek. Ty dodají energii na šest sedm seskoků, pak se musí znovu nabít. Z těla vychází gumová hlava a nohy a hlavně mechanické ruce se dvěma klouby, jimiž skokan tahá za šňůry padáku.
Právě padák bývá kamenem úrazu. A to doslova. „Než se mi na něm podařilo všechno vyladit, tři paragány jsem zabil,“ vypráví Vališ. Figurka sviští rychlostí volného pádu 190 kilometrů za hodinu. Když padák selže, většinou to s ní nedopadne dobře.
„Vyptával jsem se na detaily kolem padáku zkušených parašutistů. U modelu vše funguje jako doopravdy, jen ve čtyřikrát zmenšené verzi,“ vysvětluje modelář. Padák, který Vališ momentálně používá, je sestavený z padesáti dílů. Vše si sám šije na stroji.
To, jak dokonale má modelář vše sestavené a jak umí svého výsadkáře ovládat, se nejlépe ukáže na závodech. Panáčka, o váze maximálně 1,7 kilo, vynese model letadla do výšky čtvrt kilometru. Tam pilot přivázaného paragána shodí, a ten letí k zemi volným pádem. Na svůj pokyn mu modelář otevře padák, a pak se jej snaží nasměrovat na terč pro přistání. Vše pomocí dálkového ovládání.
Co nejpřesněji
Skáče se šest kol, nejhorší pokus se nepočítá. Kdo se v součtu pěti skoků nejpřesněji trefoval na střed terče, vyhrál. Porota dohlíží také na to, aby měl malý parašutista kombinézu, přilbu i boty. „Hlavním předpokladem úspěchu je dobrý odhad i s ohledem na povětrnostní podmínky. Jde to natrénovat,“ míní Vališ.
Za rok se v Česku odskáče asi pět takovýchto závodů a hranický modelář se pravidelně umisťuje na stupních vítězů. Občas vyrazí i na závod evropského šampionátu. Vrcholem sezony je pak v srpnu mezinárodní německé mistrovství.
