Pardubice se vrací o sto dvacet let zpátky. Lidé se nemají kde koupat | E15.cz

Pardubice se vrací o sto dvacet let zpátky. Lidé se nemají kde koupat

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Před pětasedmdesáti lety byly Pardubice městem s pěti plovárnami. Dnes si tu lidé z koupališť vybírat nemohou.

Pokud jde o koupání, jsou na tom Pardubice stejně jako v roce 1891. Minulou středu hygienici zavřeli nevyhovující Plavecký areál a po prázdninách lidé přijdou i o Sluneční pláž. Jediné koupališti zůstane Na Cihelně. Město se tak vrátilo v čase skoro o sto dvacet let zpět, kdy na pravém břehu Labe vznikla Občanská plovárna.
„V roce 1907 byla Občanská plovárna přesunuta kvůli regulaci Labe výš proti proudu za dnešní zdymadlo,“ říká Radovan Brož, který má na starosti archiv pardubického atletického klubu. Sloužila do konce padesátých let a byla obyvateli Pardubic hodně využívaná. „Byla tam oblázková pláž. Rád vzpomínám na prkenná plata na ležení. Mohlo se na nich opalovat i deset lidí najednou,“ říká pamětník Přemysl Dušek.

Plovárny lákaly na koupání i jízdu na lodích

Další plovárnu postavil v roce 1924 Klub českých turistů. Stála na dnešním slepém rameni Labe při turistické cestě z Cihelny do Brozan. Jejími návštěvníky byly hlavně pardubičtí sokolové. Patřila k ní i veřejná loděnice. Kvůli pomalému proudu, ve kterém obstáli i méně zdatní plavci, byla oblíbená hlavně u rodin s dětmi.
V roce 1925 vznikly ve městě další dvě plovárny. První založil na Chrudimce pod Vinicí Klub důstojníků pardubického železničního pluku. Druhou si zřídil veslařský oddíl Sokola u soutoku Labe a Chrudimky. Vžil se pro ni název Na Špici. „Byla šikmo přes Labe proti Občanské plovárně. Dnes je tam loděnice VCHZ. Labe tam tehdy nebylo hluboké. Dalo se přebrodit nebo poměrně snadno přeplavat z jedné plovárny na druhou,“ vzpomíná Dušek.
Od roku 1931 stála na levém břehu Labe zhruba v místech, kde dnes kotví výletní parník Arnošt z Pardubic, plovárna Ostende.
Všechny předválečné pardubické plovárny vypadaly podobně. Byly postavené ze dřeva. Tvořily je kabinky na převlékání, bazén pro neplavce ukotvený v řece, mola nebo vory, ze kterých byl přístup do řeky i do bazénů, a zpravidla oblázková pláž.
Vedle oficiálních placených koupališť se pardubické děti chodily koupat i na několik dalších míst. „Zadarmo to bylo například na Olšinkách v Chrudimce. Často jsme chodili i na písčité místo proti turistické plovárně na Labi,“ vzpomíná Dušek. Oblíbené bylo i koupání na jezech na Loučné v Počáplech a na Chrudimce v Nemošicích.
Během války začaly staré plovárny postupně zanikat. Před padesáti lety, 17. července 1960, je nahradilo koupaliště Na Cihelně. „Cihelna umožnila v Pardubicích pravidelné plavecké tréninky a závody. Je spojená se jménem legendárního pardubického plavce Miroslava Švece,“ říká historička sportu Brigita Stloukalová.
Do té doby se v plavání závodilo na Chrudimce. „První závody máme doložené v roce 1919. Konaly se zhruba za dnešní sokolovnou,“ doplňuje Brož.

Vše začalo společnou koupelnou

V roce 1964 dostaly Pardubice krytý pětadvacet metrů dlouhý bazén na Olšinách, v budouvě dnešního IDEONU. Ten fungoval do dubna 1991.
V roce 1989 byl po bezmála třicet let trvající stavbě dokončen padesátimetrový krytý bazén v Plaveckém areálu. V provozu byl do 30. června letošního roku.
Veřejné koupání má v Pardubicích mnohem delší tradici. Městské lázně tu vznikly už v polovině 16. století. „Veřejná lázeň byla v Kostelní ulici v historické části města. S koupáním na plovárně ale neměla nic společného. Byla to vlastně společná koupelna, kterou mohli obyvatelé města za úplatu navštěvovat,“ říká pardubický historik František Šebek.
Během staletí se pardubické veřejné lázně přestěhovaly. „Od roku 1863 byly v Bubenči, jak se tehdy říkalo oblasti mezi dnešní Pernerovou a Sladkovského ulicí. Roku 1870 vznikly veřejné lázně v Hronovické ulici, kde fungovaly až do počátku šedesátých let minulého století,“ říká Brož.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video