V západních zemích ho znají jako hotdog. V jižních Čechách si lidé chodí zase pro pikador. Většina lidí mu však říká zcela prostě párek v rohlíku. Bronislava Zemanová (na snímku) z Hodonína ho se svojí rodinou prodává už třetí desetiletí.
„Moje maminka jí sedmadvacet let každý den dva,“ usmívá se Zemanová, za kterou zákazníci docházejí k zimnímu stadionu. „V roce 1983 jsme začínali pod vedením místního Slovanu. Mamce jsem pomáhala jako studentka,“ vzpomíná na start za éry socialismu.
Z té doby má dokonce ještě stroj, díky kterému se párky v rohlíku od Zemanové vyjímají od ostatních. Jsou totiž pečené. Stroj navíc umí nakynout rohlíky. I když je starý, Zemanová na něj nedá dopustit. „Dokáže totiž z pečiva udělat křupavý kousek. Nová zařízení už to tak neumí. Měníme jen termostat,“ vypráví o rodinném pokladu, s nímž tráví denně několik hodin.
Jedinečnost stroje
Párky v rohlíku už podle ní nejsou tak oblíbené, jako bývaly. Kdysi u stánku prodali tři sta kilo uzenin za týden, v současné době je to desetkrát méně. „Už se to asi zpátky nevrátí,“ kroutí odevzdaně hlavou Zemanová.
Zůstali jí ale věrní zákazníci. K okénku v centru města chodí pravidelně. „Máme svoje štamgasty, které hned poznám,“ tvrdí.
Jakmile ale přijde někdo poprvé, bývá z pochutiny zmatený. Upečený párek bývá na rozdíl od vařeného tmavší. Zemanová jich denně prodá desítky, sama se do nich zakousne jen zřídka. Uzeninám se spíš vyhýbá.
„Zato mamka si dá jeden, když přijde, a druhý při odchodu,“ culí se a rychle přiskakuje k okénku, kam uprostřed jejího vyprávění přichází zákazník. Zemanová ohřeje rohlík, vsune do něj párek, namočí do hořčice a podá hladovému muži.
„Ve městě bylo několik dalších rychloobčerstvení. Většina zase rychle zmizela. Myslím, že u nás funguje tradice,“ pokračuje dvaačtyřicetiletá žena. „A možná taky jedinečnost socialistického stroje,“ doplňuje vzápětí se smíchem.
Fronty se u stánku tvoří zejména při hokejových zápasech druholigových Drtičů nebo při kulturních akcích, které se konají v blízkém parku. „Červen a červenec bývá slabší. Lepší je to v chladnějších měsících nebo začátkem školního roku,“ říká Zemanová. Za dlouhá léta už pozná, jaká tržba ji od rána čeká. Stačí, když prší, a už ví, že lidi se zrovna nepohrnou.
Potěší ji ale, když se podívá na internet. Na sociální síti Facebook má stánek více než tři sta fanoušků. „Byl to synův nápad. Když se podívám na fotky našich příznivců, většinu znám. Chodí pravidelně,“ dodává.
