Získat informace o Petře Paterové z internetu je prakticky nemožné. Přesto menší štíhlá blondýnka existuje. Je to příjemná mladá žena, která si kafe dává do většího hrnku. Když jsme seděli na terase u jejich rozlehlého domu, zevnitř se ozývalo výskání, jak děti skákaly do bazénu. Pak přiběhla nejmenší, čtyřletá Natálka, aby se s mámou pomazlila a z balkonu se s ní narychlo rozloučil manžel, který jel na stadion. Hektické? U Paterů to byl téměř klidný den.
Víte, kdy letos začíná sezona hokejové extraligy?
Ve středu 9. září.
Je doma znát, že se datum blíží?
Je. Začínají tréninky, a s tím je spojená taková Pavlova pohoda před zápasy. To znamená, že se potřebuje ráno vyspat, pak má odpočinek i po obědě a co se týká jídla, mění se u nás na lehčí stravu.
To znamená, že v červenci jsou na stole jahodové knedlíky a v září přecházíte na špagety?
Víceméně ano. Samozřejmě vařím omáčky, ale k nim už nejsou knedlíky. Děti to však, kromě nejstarší čtrnáctileté Dominiky, která hraje závodně tenis, nepocítí.
Poznáte, když mužstvo prohrává a podle toho doma přizpůsobujete své chování? Chodíte po špičkách, nebo hrajete roli manželky-utěšitelky?
Ne. Tohle si Pavel domů nenosí. Není to tak, že by měl veselou náladu, je spíš smutný, ale rozhodně nám nedává najevo, že bychom za to, že prohráli, mohli my. Neřešíme to, nestěžuje si.
A naopak, když je v euforii, protože se povedl nějaký důležitý zápas.
Radost domů nosí.
A jak prožíváte vy s dětmi, když se nedaří? Chodíte fandit?
Asi nejhůř nese prohry dcera Dominika, ta to prožívá hodně. Jelikož od malička chtěla hrát hokej a je sportovní typ, dokáže brečet, když se nedaří. S manželem zápas rozebírá, zajímají ji tabulky a jak se tátovi daří. Devítiletý Pája fandit teprve začíná a Natálce je to zatím úplně jedno.
Dominika hraje výborně tenis. Kdybyste si musela vybrat, zda budete na jejím důležitém zápase, nebo na zápase manžela, v němž by šlo opravdu o hodně. Komu byste dala přednost?
To by bylo hodně těžké, naštěstí to nenastalo. Ale asi bych si vybrala Dominiku, ona je na začátku, kdežto s manželem už jsem toho prožila hodně.
Švédsko, Rusko, Spojené státy, všude tam Pavel Patera hrál a vy jste se vždy stěhovali s ním. V čem to bylo těžší a v čem naopak jednodušší?
Ve Švédsku to bylo úžasné, protože to je země, kde mají hrozně rádi děti, tam se mi líbilo asi nejvíc. V Americe bylo těžké se prosadit, jak hokejově pro Pavla, tak i pro nás. Byla jsem poprvé v životě sama, žádný jiný Čech v týmu nebyl. Rusko byla hodně velká zkušenost a můžu říct, že si vážím všeho českého. Počínaje obchody a konče například léky a doktory.
Slyšela jsem, že Rusové si žen a dětí hokejistů považují. Zažili jste to?
Toho jsem si v Rusku nevšimla, naopak. Tam jsou ženy a děti až na posledním místě, absolutně je neuznávají. Zpočátku jsem z toho byla v šoku. Šli jsme na hokej, měli jsme děti v ruce a oni byli schopni nás tam ušlapat. Ani hráči z NHL, kteří tam byli a věděli, jak to chodí, nás nepozdravili. Přišli, podali ruku jenom chlapům a my jako bychom tam vůbec nebyli. Čekala jsem, že se život tam bude víc podobat tomu v Česku, ale ani náhodou.
Mohla jste poznat také všední život tamních obyvatel a porovnat ho například s tím, jak si žijí lidé v Česku?
V Rusku jsou buď lidé hrozně bohatí, nebo naopak chudí. Život těch, kteří peníze nemají, je skutečně smutný. Jsou tam hrozné extrémy. Luxusní domy a pak život na ulicích. Střední třída prakticky neexistuje.
Natálka se narodila až po návratu, takže jste tam byla s Dominikou a Pavlíkem? Dominiku, která šla do první třídy, jsme tady zpočátku nechali u rodičů. Kvůli škole i tenisu. Fungovalo to tak, že měsíc a půl byla doma, měsíc s námi, pak jsem s ní byla doma já, střídali jsme to. Ve Švédsku jsme byli pohromadě.
Bylo období, kdy jste žádala muže, aby s hokejem přestal?
Ne. Spíš si nedovedu představit, až kariéru ukončí. Hokej miluje, takže i při dovolené se těší zpátky na led. Sám si už několikrát říkal, jaké to bude, až nezačne.
Přemýšlíte, co dál?
Přiznávám, že zatím ne. Myslím si, že určitě bude pokračovat jako trenér, už teď si dělá zkoušky. A když ne, tak se bude věnovat synovi.
Ten už taky hraje. Uměl dřív chodit nebo bruslit?
Je fakt, že na rozdíl od holek do hokeje tak zapálený není. Je spíš student, má rád encyklopedie. Ale začíná ho to bavit.
Máte pořád strach, v jakém stavu manžel ze zápasu přijde domů? Jestli nebude mít přeražený nos, zuby… Přiznávám, že se bojím každý zápas, naštěstí se mu zranění vyhýbá.
Tandem Patera - Procházka patří v hokejové historii k nejznámějším. Existuje i tandem Paterová - Procházková?
Přátelíme se, pokud je možnost, zajdeme na společnou večeři, ale na dovolenou jezdíme s Tomášem Vlasákem. Společně jsme byli v Rusku a tam jsme se spřátelili.
Oba jste rodáci z Unhoště. Myslíte, že je lepší, že jste tady zůstali? Nechtěli jste zamířit do většího města nebo tam, kde vás nikdo nezná?
Určitě ne, já si nedovedu představit, že bych bydlela třeba jenom v Kyšicích (sousední obec vzdálená přibližně 1,5 kilometru - pozn. red.). Jsme tu zvyklí, máme tady rodiče, kamarády už od dětství, a navíc si myslím, že Unhošť je pro bydlení ideální.
Setkala jste se tady se závistí? Přece jen váš dům byl dlouho hodně na očích a patří k těm největším ve městě.
Nesetkala. Myslím, že zdejší lidé vědí, že si na to Pavel vydělal hokejem a snad mu to přejí.
Známí sportovci se stávají často tvářemi různých politických stran. Jaromír Jágr pomáhá ODS, Jiří Šlégr sociálním demokratům. Už taková nabídka přišla i manželovi a pokud by přišla, jak byste reagovala?
Myslím, že do politiky by určitě nešel.
Ani do komunální?
Asi ne. Sleduje, co se tady děje, ale baví ho sport.
A vy?
Já nevím, asi taky ne. Ráda bych třeba pomohla organizacím zařídit něco pro děti, pokud by mě oslovily, ale do politiky bych nešla.
