Pátrání v minulosti začíná u ma minky a končí v archivu

Rodinný strom si z rodných listů svých předků postupně skládá řada nadšenců v Karviné. Chtějí se dozvědět něco o minulosti své rodiny. Chtějí vědět, čím se živil jejich prapředek třeba někdy v roce 1860, kde bydlel nebo kolik měl dětí. Až k tomuto datu se ve svém pátrání dostala Helena Schmuckerová z Karviné. K zajímavému koníčku ji přivedl nadbytek volného času v důchodu. „Když jsem skončila v galerii, kde jsem pracovala dvanáct let, tak jsem si hledala nějakou činnost, která by mě zabavila. Protože mám dvaadevadesátiletou maminku, která má úžasnou paměť, obrátila jsem se ze všeho nejdříve na ni,“ vzpomíná na své genealogické začátky Schmuckerová. Podle genealogů, jak si odborníci přes rodokmeny říkají, je nutné hledat první informace právě ve své rodině. „Začala jsem za maminkou chodit a vyptávat se. Pamatovala si data narození svých rodičů i prarodičů. Od toho už jsem se mohla odrazit a začala jsem hledat dále,“ shrnula Schmuckerová. Kam nesahala paměť maminky, tam musela vypomoci matrika nebo archiv. S vedením archivu se ovšem starší paní pohádala, proto se její rodinný strom zastavil v růstu. „Na matrikách vás jen tak nepustí k informacím, v archivu to teď nejde. Ale já jsem i tak spokojená, došla jsem poměrně daleko,“ říká badatelka. Při ohlížení se do minulosti se dozvěděla mnohé. „Naše rodina je strašně rozvětvená. Od Polska, Německa, Podkarpatské Rusi. Jedno mají ti lidé společné. Ač to byli prostí lidé, všichni byli pracovití, nekonfliktní, bez větších excesů,“ pochlubila se Schmuckerová, která je na svou rodinu pyšná.

Zapsal už devět generací

Do pátrání po prapůvodu své rodiny se zapojil i Bronislaw Podlesný z Prostřední Suché. „Už od mala jsem byl zvědavý. Vyptával jsem se, co dělal ten a co ten. Rodiče a prarodiče mi vyprávěli a já si vše poctivě zapisoval. Pak se mi zápisky ale ztratily a já jsem tak před pár lety začal úplně odznovu,“ říká další z nadšenců. V nových začátcích mu pomohla i lepší technika. „Existuje speciální program, který je volně stažitelný na internetu. V něm vypátráte i záznamy z matriky. Hodně mi pomohl a já díky němu mohl vytvořit rodinnou větev, která sahá až někdy do roku 1780,“ potvrdil Podlesný. Jeho prapředci byli Poláci. „Přišli sem na konci devatenáctého století. Bylo to v době, kdy zde vznikaly šachty,“ vysvětluje Podlesný. V současné době je v jeho rodinném stromu devět generací. „Důležité je mluvit s nejstarším členem rodiny a taky mít po ruce rodné listy, úmrtní listy, ale třeba i paragony. Člověk si i díky maličkostem může poskládat souvislosti. Čím jdete dál do minulosti, tím je pátrání náročnější. Už proto, že je tam staré písmo, které musíte mít nastudované. Často záleží i na tom, v jakém rozpoložení byl tehdy tamní farář, jestli třeba nepopil příliš mešního vína,“ zažertoval Podlesný.

Maminčino tajemství

Podle něj se dá v pátrání dojít někdy do roku 1680. „V té době vznikaly první matriky. Záleží ale na oblasti. Někde už byly, jinde ještě ne,“ vysvětluje Podlesný. O své rodině se dozvěděl hodně zajímavého. Jeho předci byli především rolníci. Vypátral i jedno rodinné tajemství. „Moje maminka si vždy myslela, že měla pouze dva bratry. Já jsem se nakonec dopátral toho, že měla celkem dvanáct sourozenců. Naneštěstí někteří zemřeli hned při narození,“ uzavřel muž.
Oba místní badatelé patří mezi několik z mnoha. O minulost svého rodu se zajímá stále více lidí. Internetové stránky sdružující genealogy amatéry čítají tisíce přihlášených uživatelů. Téměř dvě stovky členu sdružuje například Moravská genealogická a heraldická společnost. „Členů by mohlo být ještě daleko více, protože genealogii se na různých úrovních věnuje spousta lidí. Jen je fakt, že se tato skupina lidí nerada sdružuje pod nějaké organizace,“ vysvětlila zástupkyně společnosti Anna Jůzová. Organizace sdružuje lidi nejen z Moravy, ale i ze zahraničí. Jsou to amatéři i profesionálové z oboru. A pokud někdo nemá na náročné hledání v archívech čas a náladu, nemusí zoufat.
„Jsou dokonce společnosti, které nabízejí komerční služby v hledání předků. Za jeden nález si účtují přibližně dvě stě korun. Ale většina lidí pátrá sama. Je to přece jen zábavnější,“ podotýká Jůzová. Svému koníčku se věnuje intenzivně. V rodině své matky se dostala již do roku 1682. „U táty jsem zatím skončila v roce 1713,“ říká Jůzová. Přibližně jednou měsíčně pořádají moravští genealogové společné setkání. „Připravujeme zajímavé přednášky, kde vystupují významní genealogové i historici. Amatéři se tady dozví, jak začít. Kdokoliv se chce něco dozvědět o genealogii, má dveře otevřené. Začátačníkům rádi poradíme, jak dál,“ dodala Jůzová.