Pavlíček: Žena stávkovala a studovala

Jedenačtyřicetiletý Tomáš Pavlíček vystudoval dějepis a výtvarnou výchovu na ústecké pedagogické fakultě. Tam se také seznámil s budoucí manželkou, dnešní šéfkou mostecké „lidušky“ v Moskevské ulici. S nadsázkou o své druhé polovičce tvrdí, že stávkovala a studovala. Prý v tomhle pořadí. „V divokých revolučních dobách jsme spolu totiž roznášeli letáky a prchali před policií,“ vzpomíná na rok 1989.
Doktorát získal na Univerzitě Karlově v oboru teorie výtvarné výchovy. V současné době pracuje jako odborný asistent na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem, kde vede katedru dějin a teorie umění. Tomáš Pavlíček je další osobností v seriálu Druhá polovička.
Jeho nastávající ho jako studentka nejvíce zaujala jemnou ironií a vtipem. „Líbil se mi její humor. A také, že byla trochu jiná než ostatní dívky,“ vyjadřuje se pochvalně o své ženě.
Romana Pavlíčková v základní umělecké škole kromě ředitelování vede výtvarný obor. Také jejího muže umění živí i baví. „Je to má práce i mé hobby. Ještě krátce po škole jsem trochu maloval,“ říká manžel. Jakmile ho ale přijali na univerzitu, začal se zabývat spíše dějinami umění. „Takže jsem teď více teoretik,“ uvědomuje si Pavlíček. Často leží v knihách. V současné době ale především v odborných textech. Čte rád i jinou literaturu, jenže na tu mu moc času nezbývá. „Stále se k ní ale vracím,“ upřesňuje. Na otázku, jestli se doma baví i o manželčině práci, odpovídá s humorem sobě vlastním. „Mám pocit, že o ničem jiném nemluvíme,“ podotýká. Vzápětí ale své tvrzení zmírňuje. „Je to na oplátku,“ zamýšlí se.
Protože oba pracují na vysokých postech, moc společného volna nemají. „Když vidím, jak se vyvíjí důchodová reforma, mám pocit, že už nikdy volný čas mít nebudeme,“ vtipkuje muž.
Společné volné chvíle tráví různě. Kolikrát jim prý stačí, když si jenom tak sednou a povídají. „Občas se vypravíme na výstavy výtvarného umění. Moje paní má také velmi ráda divadelní hry, takže se snažíme navštěvovat nová představení, především Městského divadla v Mostě,“ vysvětluje Pavlíček.
Mezi intelektuály bývá těžké určit, kdo je doma vlastně hlavou rodiny. Tomáš Pavlíček v tom má ale jasno. „Máme kolektivní rozhodování. Ve skutečnosti to funguje tak, že se svolá senát, který hlasuje, a pak doporučí, jak mám rozhodnout,“ přijímá s úsměvem svůj úděl. Kdo tedy zajišťuje chod domácnosti tak časově vytížených partnerů? „Abych se přiznal, to je pro mě dodnes tak trochu záhada,“ neopouští ho veselý tón.
Jestli jejich dvě děti, osmnáctiletá dívka a třináctiletý chlapec, půjdou ve stejných stopách, zatím rodiče neřeší.„Máme s ženou stejný názor na výchovu. Ale vzhledem k tomu, že starší děvče dospívá a kluk je v pubertě, je vcelku ve hvězdách, co budou studovat nebo čím se budou živit,“ uvědomují si. Nechají se prý překvapit. „Tedy doufáme, že příjemně,“ podotýká Tomáš Pavlíček.
Zatímco spousta manželek hodně zaměstnaných mužů jezdí do supermarketu sama, u Pavlíčkových je to prý obráceně. „Nakupovat jezdím já, žena nemívá čas,“ dobírá si ji. Při téhle odpovědi se Romana Pavlíčková už neudrží smíchy.