Ústí nad Labem se může pochlubit tím, že jedna z jeho staveb náleží mezi deset nejkrásnějších staveb světa devadesátých let dvacátého století.
Světovým unikátem je Mariánský most a zařadil se mezi takové pozoruhodnosti, jakými jsou například Guggenheimovo muzeum v Bilbau, londýnský Dóm tisíciletí či malajsijské mrakodrapy Petronas Twin Towers.
Mezi sedmi vybranými stavbami, které redakce Sedmičky vytipovala spolu s architektem Matějem Páralem, jsou ještě Mírové náměstí s Palácem Zdar, Kočičí oči, Galerie Benedikta Rejta, kaple svatého Václava v Bílce na Teplicku, visutá cyklistická lávka v Kadani a operační sály oční kliniky Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem.
Mariánský most
Podle Párala je Mariánský most nejviditelnější porevoluční počin v kraji. „Taková akce vyžaduje odvahu a optimismus, což jsou vlastnosti, které nedominují každé době. Kritizují jej za to, že jeho umístění a podoba nevznikla na základě architektonické soutěže. To už je ale dnes, žel, běžná praxe,“ říká Páral, spoluautor webu o ústecké architektuře www.usti-aussig.net.
Ptá se, kolik veřejných staveb, které vznikly bez soutěže, sahá Mariánskému mostu alespoň po paty. Na stavbě, která trvala od roku 1994 do roku 1997, spolupracoval Roman Koucký s Šárkou Malou a Milanem Komínkem.
„V době vzniku vyvolával most značné vášně, řada Ústečanů ho považovala za symbol nabubřelosti tehdejších představitelů města. Most se ovšem po svém dobudování stal se svým sedmdesát metrů vysokým pylonem novou dominantou Ústí nad Labem,“ uvádějí autoři www.usti-aussig.net.
„Které české nebo moravské město má most, který vede do skály? Je to zvláštnost. Mám třeba výhrady k některým stavbám v centru města, ale Mariánský most se mi líbí,“ říká Ústečan Václav Školoud.
Otevření mostu v červenci 1998 bylo velkou událostí. Víc než doma ale sklidil úspěch ve světě. Časopis Structural Ingeneering International jej označil za jednu z deseti nejkrásnějších staveb světa devadesátých let dvacátého století.
Palác Zdar
Také ústecké Mírové náměstí s Palácem Zdar mělo více kritiků než příznivců a dodnes má k němu spousta Ústečanů výhrady.
Městský dům vyrostl na místě bývalé klasicistní budovy soudu stržené komunisty v roce 1976.
Získal jméno Zdar po známé restauraci, která stála na Mírovém náměstí hned vedle soudní budovy, a stihl ji stejný osud. „Dům jako zvíře uléhá do náměstí a svou hlavou se opírá o chrám spořitelny, okem hodin se ohlíží zpět,“ popisují Palác Zdar na www.usti-aussig.net. Páral na obnovu ústeckého náměstí do původního tvaru a jeho vydláždění kamenem pohlíží jako na zahojenou ránu pobouraného města.
„Autoři Roman Koucký a Michal Šrámek zasluhují pochvalu, rovněž tehdejší hlavní architekt města Jan Jehlík, který se stal později spoluautorem Paláce Zdar, taktéž na základě soutěže.
A spoluúčast významného berlínského architekta Ivana Reimanna u této stavby také není samozřejmostí. A pak, že soutěže jen zdržují, jsou drahé a k ničemu,“ míní Páral.
Kočičí oči
Ocenění se dočkaly také Kočičí oči, lávka přes dálnici D8 mezi Chlumcem a Ústím nad Labem. Nikoli tak věhlasných jako Mariánský most, ale hned několika. Cena Inženýrské komory, European Convention for Constructioal Steelwork, Mostní dílo roku 2007 a Grand prix obce architektů patří atypickému přemostění. Jmenuje se podle konstrukce, která připomíná kočičí oči. Ty sledují dění na dálnici.
„Bez velké propagace, takřka bez povšimnutí přilehlého města, vznikla užitková lávka přes dálnici. Teprve po čase, když se začala kupit různá ocenění konstruktérů, si ji snad trochu všimlo i Ústí nad Labem,“ říká Páral. Autorka Iveta Torkoniaková měla i další profesní úspěchy, třeba první cenu Klubu za starou Prahu roku 2011 za lávku ve Strakonicích.
Galerie Benedikta Rejta
„Zvenku jako obraz od de Chirica, uvnitř faustovský tubus, kterým odletíte nahoru do země - kulatý čtverec. Postmoderní přestavba bývalého pivovaru,“ popisuje budovu architekt Matěj Páral.
A jeho kolegové následně. „Zvenku tak čistý objekt a tolik nápadů na jednom místě. Návštěvníka uchvátí flekatý beton, vertikálně umístěná tělesa topení i šachty pro elektroinstalace. Bude ho fascinovat světlo, které vychází z neobjevitelných míst a dopadá přesně tam, kde je třeba. Zamiluje si ocelové rošty kolem výdechů pivovarského kotle,“ říká Páral.
Málokterá stavba se dočkala v polovině devadesátých let takového ohlasu, jako přeměna pivovaru na Galerii Benedikta Rejta v Lounech. Jejím autorem je Emil Přikryl, žák slavného Karla Hubáčka, dnes profesor Akademie výtvarných umění.
Několik metrů od stavby je kostel od Benedikta Rejta.
Kaple sv. Václava v Bílce
Kaple svatého Václava je v Bílce na Teplicku třetí sakrální stavbou. Původní postavili v roce 1639, v roce 1736 ji nahradila novější kaple s věžičkou. Po odsunu původního německého obyvatelstva kaple chátrala a v osmdesátých letech ji strhli.
Architekt Ivan Nosek se zasloužil o její obnovu, na kterou získal šest set tisíc korun. Kaple v Bílce se dostala mezi stavby desetiletí Ústeckého kraje.
„Spoluúčast výtvarného umělce Jana Koblasy propojuje symbolicky místo s oltářem kostela v Jedovnicích severně od Brna. Je to navazující cesta přátelství, kvůli smíření národů, zázrak uprostřed severočeské devastace,“ míní Páral.
Cyklistická lávka v Kadani
Podle skály tvarovaná, na první pohled křehká, ale vzhledově velmi působivá stavba je podle ústeckého architekta Párala visutá cyklolávka v Kadani. „Architekt Vít Branda zde zúročil oba obory, které vystudoval, krajinnou ekologii a umělecký průmysl,“ domnívá se.
Unikátní lávku pro cyklisty, kteří po ní začali jezdit v létě 2008, tvoří jednaosmdesát metrů dlouhá ocelová konstrukce. Lávka vede z nábřeží podél řeky Ohře na Kadaňský stupeň a spojuje města na Chomutovsku Kadaň a Klášterec nad Ohří.
Projektant se vypořádal s osmimetrovým výškovým rozdílem a skalním masivem, kolem kterého lávku ukotvili na rámech. Pojízdnou plochu tvoří pozinkované průhledné rošty.
Operační sály
Přestavbou panelové výměníkové stanice na operační sály oční kliniky vyřešila ústecká Masarykova nemocnice nedostatek místa i peněz. V přízemí výměníkové stanice zůstala strojovna a technická zařízení a v nově postavených dvou patrech vznikly operační sály.
„Po všech kotrmelcích a tunelech v ústecké nemocnici přeci jen něco kvalitnějšího zůstalo. Přestavba bývalého panelového výměníku na oční operační sály je spíše z nouze ctností. Ale prokázala, že pražská architektonická kancelář Domy dovede z mála vytěžit maximum,“ myslí si Páral. Ústeckou stavbu prezentoval v roce 2007 odborný časopis Architekt.
