Perníkový dárek. Upekla městu betlém

Nejznámější chomutovské perníkářce je letos osmdesát. A postavila své největší perníkové dílo.

Její byt je provoněný medem a kořením. Hlavně před Vánoci. To peče perníčky až ze sedmdesáti kilogramů mouky a jedenácti kilo medu. Hodně jich rozdá. Své perníčky posílá i do ciziny. „Nejdál do Mexika, kde jsou děti mých známých, a také do Kanady,“ říká osmdesátiletá chomutovská perníkářka Marie Vytlačilová.
Letos poprvé upekla i velký perníkový betlém. Na tradiční vánoční výstavu v oblastním muzeu, kam už devatenáctým rokem dodává své voňavé pochoutky. „Lidé mi samozřejmě nějaké suroviny přinesou. Já pak do včelího medu přidám pampeliškový, který si vyrábím sama,“ podotýká. Tenhle postup se jí osvědčil.
Na vánoční výstavě také ukazuje, jak zacházet s těstem. Děti si pak z něj samy vykrajují kousky a upečené perníky i zdobí.
K pečení perníčků přičichla už za války. „Měla jsem tři zručné tetičky a úžasně pracovitou maminku. Také pekly perníky, ale z umělého medu. Ne zdobené, jen polévané. To bylo jediné cukroví, nic jiného tehdy nebylo,“ vzpomíná na válečná léta na Vysočině, odkud pochází.
Perníky začala péct až v pozdním věku. „Komu se poštěstí, aby byl čtvrt století v důchodu?“ směje se žena, která při práci nikdy neodloží bílý plášť. Před třiceti lety ji nadchla v Jihlavě výstava tamní perníkářky Evy Řezníčkové. Její recept používá dodnes. „Zkusila jsem to a vytrvala. Když zvládnete polevu, vše už jde samo. Chce to cit v prstech a svatou trpělivost,“ vybízí hospodyňky, které se do pečení perníků bojí pustit.
Už jich napekla celé kilometry, přesto se jí občas stane malér. „I teď se mi dvakrát nepovedla poleva,“ přiznává.
Čiperná paní je přesvědčená, že žádná perníkářka nepřekročí svůj stín. „Vždycky si říkám, že už nejde vymyslet nic jiného. Pak ale vidím na výstavách a v časopisech, že někdo přijde alespoň s drobným perníkářským vylepšením,“ připouští.
Když rok po revoluci začalo chomutovské muzeum vystavovat různé betlémy, Marie Vytlačilová upozornila tehdejší ředitelku, že tam schází vůně perníku. „Tak jsem upekla asi čtyřicet perníčků na vernisáž, vybavuje si. Od té doby tam má každý rok ochutnávku.
Do perníkového betlému pro město se pustila už v září. „Upečení a ozdobení nic není. Horší je vymyslet, jak bude betlém velký, aby stál. To mi dalo nejvíc přemýšlení,“ svěřuje se. Předlohu si perníkářka nakreslila sama.

Život se štětcem

Stejně jako málokterý malíř je spokojený s hotovým dílem, i Vytlačilová začíná o svém perníkovém betlému pochybovat. „Kdybych ho dneska začala péct, dělala bych to jinak. Teď už vím, jak na něj po technické stránce,“ pokyvuje hlavou.
Příští Vánoce už její betlém v chomutovském muzeu nebude. „Poleva by opadala a daly by se do něj moučné mušky. Vydržel by rok, to by ovšem musel být každý jeho díl dobře zabalený v celofánu. Ale proč? Upeču napřesrok nový,“ dodává odhodlaně.
Marie Vytlačilová je vyučená malířka skla a porcelánu. Udělala si sklářskou průmyslovku a dlouhá léta pracovala jako výtvarnice v chomutovské poldovce. „Trávím celý život se štětcem v ruce,“ uvědomuje si.
Před pěti lety začala také malovat obrazy. Zátiší i portréty. „Stále se ještě hledám,“ zamýšlí se Vytlačilová.