Nejspíš bych ho doma vzal i ke stolu a seděl s ním u oběda. Byl by členem rodiny, jak tomu u většiny pejskařů bývá. Jen bych ho nevzal do restaurace. Tam, kde se lidé stravují. To bych neudělal jemu ani jim. Nikdo mi nevysvětlí, že vůně, linoucí se z talířů okolo sedících hostů, nechá zvíře s tak vyvinutým čichem v klidu. A to by mi vadilo. Navíc to, že je pes pro svého páníčka roztomilý, neznamená, že se musí líbit všem. Prostě pes ani jiné zvíře do jídelny nepatří. Snad s výjimkou zahradních restaurací a venkovních posezení. Nebo hospod, kde se nevaří. Nedávno jsem byl svědkem toho, jak Němci vešli se svým psem do supermarketu. U pultu se salámy se hafan mohl pominout. Ochranka je vyvedla. Nakonec to byl nepříjemný zážitek pro nakupující i pro toho psa.
Pes v jídelně
Nic proti psům. Kdybych bydlel v baráku, určitě by se mi nějaký proháněl po zahradě.
