V minulosti se v Petriho miskách podařilo vypěstovat celou řadu tkání: od svalů přes chrupavky či části orgánů až po křehké neuronové sítě. Zatím však nikdy nevznikla celá funkční soustava. Lékaři pod vedením doktora Haralda Otta použili jako základní stavební jednotku dárcovskou končetinu mrtvého hlodavce, z níž chemicky vyplavili veškeré buňky.
Zbylo tak pojivové vazivo, základní cévy a nervy. Do této kostry pak nasadili cizí, již specializované kmenové buňky, které jí prorostly a vytvořily novou packu.
Otázky zůstávají
Lékaři roub pečlivě máčeli ve výživném roztoku a v průběhu prorůstání do něj pouštěli stimulační elektrické impulzy. Výsledek je samotné překvapil: buňky myší packy normálně fungují, přičemž svaly vykazují jen o pětinu slabší „sílu“, než jakou mají novorozené myšky.
„Prokázali jsme, že je možné zachovat síť a vztah tkání v původním přirozeném vztahu. Dokážeme zaplnit vyplavenou vaskulární kostru a soustavu udržet po celou růstovou dobu při životě,“ uvedl Ott pro prestižní časopis Biomaterials.
Na cestě k přišívání vypěstovaných končetin však ještě leží množství překážek. Patří k nim riziko odmítnutí transplantované končetiny a také etičnost celého postupu. Jedno je však jasné, nově vzniklé končetiny skýtají oproti dosavadní robotické konkurenci zřetelnou výhodu. Pacientovi při správném napojení nervů umožní cítit tlak, teplo, chlad. Kromě toho se je mozek daleko snáze naučí ovládat.
