Petice: Dejte sochu jinam
Dvacet let čekal Hradec na nový pomník. Teď ho má, ale zdaleka ne všichni s jeho provedením souhlasí. Socha někdejšího starosty Františka Ulricha z dílny sochaře Stanislava Hanzíka, která stojí od 8. listopadu na náměstí Svobody v centru města, vzedmula vlnu protestů. Jak zjistil týdeník Sedmička, 88 lidí ze sta má k pomníku výhrady.
Odpůrci sochy ve čtvrtek 25. listopadu začali roznášet petici. Usilují o přemístění sochy na vhodnější místo. Na 2. prosince připravili na hradecké univerzitě veřejnou diskuzi.
„Charles Baudelaire říkal, že sochařství má promlouvat i k těm, co přijdou po nás. Touto sochou neposíláme do budoucnosti žádné pěkné poselství,“ uvedla Martina Vítková z galerie moderního umění, kde se minulý týden sešli organizátoři protestu.
Akademický sochař Štěpán Málek, který se stal mluvčím petičního výboru, na veřejnou diskuzi pozval náměstka bývalého primátora Martina Soukupa. Ten vznik Ulrichova pomníku v Hradci prosadil. „Pozvání přijímám,“ uvedl Soukup.
Osmdesát osm lidí ze sta, které v bleskovém průzkumu oslovili redaktoři Sedmičky, mělo k novému pomníku Františka Ulricha výhrady. Kritikům vadí nekvalitní zpracování, nevhodné umístění i způsob, jakým magistrát města o soše rozhodl. „Když se na náměstí umisťuje pomník, musí se architektonicky vyřešit i prostor kolem. Podobné řešení tam chybí. Teď to na náměstí Svobody vypadá, jako by tam někdo zapomněl obrovský dekl od kanálu, na kterém omylem spočinula socha,“ říká architekt Jan Hamet. Společně s dalšími odborníky tvrdí, že pomník uprostřed náměstí by měl nabízet kvalitní pohled ze všech stran. „Na to sochař zapomněl. Jeho dílo si umím představit někde u hřbitovní zdi, ale do prostoru obklopeného pískovými fasádami a stejně jemnými mostními kiosky nepatří,“ vysvětluje Hamet.
Pohled z pěší zóny? Hrůza
Architekt Miroslav Horský se domnívá, že pomník devastuje pohled z pěší zóny. Lidé, kteří přichází na náměstí ze Švehlovy ulice se dívají na nedokonale opracovaná záda sochy Františka Ulricha. „Nejhorší je, že prostor hyzdí ve jménu pokrokového člověka. Celou dobu jsem byl proti. Když se radní rozhodli, tak jsem si říkal, že třeba změním názor. Výsledek mě zděsil. Socha je v kontextu s okolím nevhodně umístěna,“ říká Miroslav Horský. Zdůrazňuje také, že pomník porušuje osovou souměrnost náměstí.
Výtvarníci a kunshistorici upozorňují především na nekvalitní technické provedení. „Když se Hanzíkův model objevil v médiích, nesetkal se rozhodně s kladným přijetím. Dnes nevím o nikom, komu by se socha líbila. Má příliš velkou hlavu a ramena. Kolena jsou strašně blízko bradě. Uši daleko od obličeje. Navíc nevím, v jakém vztahu jsou sluneční hodiny s Františkem Ulrichem,“ říká Martina Vítková z galerie moderního umění.
Podle sochaře a pedagoga Štěpána Málka autorovi docházel při práci dech. „Nezvládl materiál. Socha vypadá jako podivně nastřelená skica, což by nevadilo, kdyby byl výsledek dobrý. Začíná to rozdělením bloku, kvůli kterému chybí prsty na jedné ruce, a končí nešťastným šlincem na oku. Sporná je i podoba s Ulrichem,“ vysvětluje Málek.
Dílo podle něho působí, jako by se připravovalo nakvap. Navíc od původního plánu Stanislava Hanzíka se současná podoba velmi liší. „Pomník bude mít za zády hrob Františka Ulricha,“ popsal před půl rokem sochař jednu z myšlenek díla.
Nakonec sochu přemístil na druhou stranu náměstí, prý proto, aby šlo na sluneční hodiny před někdejším starostou lepší světlo. Na protější měl stát nejdříve menhir, později kruh podobný dnešnímu podstavci. Dalším sporným momentem kolem pomníku slavného hradeckého starosty je samotný výběr sochaře. Radní města o něm rozhodli na základě doporučení uměleckého spolku Mánes v jednacím řízení bez uveřejnění.
Soukup: Jsem rád, že socha vyvolává polemiku
„Bylo to na základě zákonných pravidel. Kdybychom jednali jako v minulosti, tak by nikdy žádný pomník nebyl,“ vzpomíná náměstek bývalého primátora Martin Soukup.
Naráží tím na soutěž z roku 2003, kdy se odborná porota rozhodla pro návrh sochaře Pavla Doskočila, který se pro odpor části veřejnosti nerealizoval. Socha měla stát na vysokém sloupu na Ulrichově náměstí. Do situace navíc nešťastně zasáhli i památkáři a celá věc skončila u soudu, který rozhodl, že náměstí má do budoucna zůstat v nezměněné podobě.
Podle odpůrců nebyl výběr současného autora průhledný.
„Dost zvláštní je, že sochař měl volnou ruku ve výběru místa. Jako by se myšlenka podřizovala soše, a ne naopak. Navíc město dostalo něco jiného, než si objednalo. Návrh měl lepší proporce a i sluneční hodiny byly zcela odlišné,“ diví se Štěpán Málek.
„Jsem rád, že socha vyvolala polemiku. To je důkaz její kvality. Horší, kdyby se o ní nemluvilo. Rozhodně je to důstojný pomník pokrokovému člověku,“ reaguje na argumenty odborníků Martin Soukup, kterého odpůrci pozvali na veřejnou diskuzi. Usilují o přemístění sochy jinam. Pro Františka Ulricha si přejí důstojnější pomník.
„Sochu schválila i pracovní skupina, ve které seděl například pražský arcibiskup Dominik Duka. Tak ať se hoši do diskuze pustí,“ vzkazuje umělcům a odborníkům Martin Soukup.
