K čemu nám je zvedat jiné předměty, když ani nedokážeme koordinovat vlastní tělo?“ ptá se chlapík s nepřehlédnutelným rusým plnovousem. Je při tom v hlubokém dračím dřepu, s oběma chodidly přimáčknutými k podlaze. Kolena doširoka, těžiště proklatě nízko. Kolem kroužek patnácti žáků od osmnácti do pětačtyřiceti let, každý z nich přidřeplý k zemi. Za okny pražského Institutu sportovního lékařství je mrazivý lednový večer a sněhové vločky ladně vykrajují svou bezchybnou letovou dráhu. Nás, účastníky kurzu Pohyb je život, čeká pro příštích šedesát minut obdobná náplň. Pohybovat se tak svobodně a přirozeně, jak nám to naše těla umožňují. Tak, aby nás v pohybu nic nelimitovalo. Každý, komu je přes třicet a tráví většinu dne na kancelářské židli, ví, že to zdaleka není samozřejmý cíl. Už jenom ohnout ztuhlé kyčle, kolena a kotníky do dračího dřepu je napoprvé celkem výzva.
„Než jsme měli na čem sedět, seděli jsme ve dřepu. Dřep totiž tělu nesmírně prospívá,“ vysvětluje Petr Růžička. „Uvolněná páteř se dostane do příjemné flexe a může díky gravitaci dekompresovat. Kyčle klesnou k zemi, kolena se dostanou do úhlu, který se v civilizaci nenosí, ale který je posílí. Kotníky zpevní zavřený úhel mezi lýtkovou kostí a nártem,“ vysvětluje Petr. „Kdo z vás byl Asii, asi ví, že tam se takhle sedí pořád. Ve dřepu se hrajou šachy, pije se čaj, pracuje se, čeká se na cokoli. Vedlejším efektem je, že ani osmdesátiletý stařík nemá problémy se ze dřepu svižně zvednout.“ Hlavou mi bleskne, jak se už pár měsíců ráno co ráno soukám z postele s bolestným vrzáním kloubů. „Stačí si denně na pár minut dřepnout a odměnou vám časem budou silná kolena a zdravé kyčle a bedra,“ slibuje Petr.
Sám se elegantně vzpřímí a zahajuje rozcvičku. Jeho pohyby jsou ladné a promyšlené. Pohybuje se s tak samozřejmou lehkostí, až se zdá, že se svým tělem provádí banální úkony. Když to ale sami vyzkoušíte, rychle pochopíte, že o nic snadného nejde. Různě se protahujeme, otáčíme, balancujeme a plazíme se po zemi stylem Spider-Mana přisátého k prosklené fasádě mrakodrapu. Hrajeme zábavné párové hry, které připomínají souboj i tanec současně. „V naší kultuře už nejsme zvyklí pohybově reagovat na podněty, se kterými se dříve člověk potýkal denně: na externí překážky nebo třeba kontakt s jiným člověkem,“ reaguje Petr Růžička na začátečnickou nemotornost. Naše těla se kroutí a zamotávají, klouby vytáčíme do poloh, kam se běžně nedostanou. „Kdyby se bederní páteř neměla ohnout, tak bychom tam díky evoluci měli tyč. Stejně tak kolena, pokud by se noha měla ohýbat pouze dopředu a dozadu, měli bychom úplně jiný kloub. K dobrému fungování těla potřebujeme kontrolovat svůj pohyb v krajních pozicích,“ ujišťuje účastníky kurzu Petr Růžička.
Jeho postoj je výsledkem mnohaleté praxe. Profesionál z IT byznysu má v šuplíku spoustu trenérských certifikací a diplomů. Sám začal se sportem v šesti letech a dosud se nezastavil. Nejprve objevil džudo a karate, ke kterým posléze přidal i jógu. Po zranění páteře před dvanácti lety začal zkoumat lidské tělo. Aby si opravil bolavá záda, naučil se mávat s železnou koulí zvanou kettlebell, pro rozšíření pohybové škály do ní postupně včlenil box či lezení po stěně. A pak potkal izraelského učitele Ido Portala. „Po letech každodenního sportování mi najednou ukázal úplně jiný pohled na pohyb jako takový.“
O Portalovi mluví Petr uznale jako o pohybovém mnichovi. Muž s tělem antické sochy, jehož videa na sociálních sítích sledují statisíce odběratelů, tráví v pohybu až deset hodin denně. Vše s jediným cílem. Vyvinout komplexní systém, jak se správně hýbat. Spolupracuje přitom se špičkovými odborníky napříč planetou – od fyzioterapeutů po jogíny, od cirkusových akrobatů po horolezce. „Musíte se umět hýbat nahoru a dolů, doleva a doprava, dopředu i dozadu, rovně i šikmo… Musíte rozhýbat části těla, které by se hýbat měly, ale kvůli našemu životnímu stylu jsou strnulé,“ shrnuje výsledky Portalovy metody jeho žák.
Ido ordinuje svým následovníkům pohybovou medicínu postavenou na hlubokých dřepech, práci na gymnastických kruzích nebo třeba stojce na rukou, která ramenům dokáže vrátit jejich přirozený rozsah. „Rameno je náš nejmobilnější kloub, měli bychom být schopni dotknout se rukou kterékoli části těla. Hodně lidí ale zjistí, že ani neudrží ruce ve správné poloze ve vzduchu.“ Po měsících pravidelného a precizního cvičení se však výsledky vždy dostaví. Nakonec, v motivačních videích Ido Portala vedle vysoustružených nadlidí cvičí i jeho čtyřiašedesátiletá maminka.
Petr Růžička je jako jediný český lektor členem přísně selektivního Ido Portal Mentorship programu. Portalovu metodu u nás poprvé představil před dvěma lety. Dnes jsou jeho pohybové semináře vždy rychle vyprodané. Do Institutu sportovního lékařství, kde vede pravidelné tréninky dvakrát týdně, za ním jezdí nadšenci až z Vysočiny. S Petrem Růžičkou trénují výkonnostní sportovci, manažeři, kteří si chtějí vylepšit golfový švih, ale taky lidé, kteří touží jenom bez obtíží vstát z křesla. Na portálu Pohyb je život shrnuje výsledky cvičení s Petrem třicátnice Lenka: „Naučíte otočit se ve stojce hlavou dolů a koukat na svět z jiného úhlu. Hledat nové mentální i pohybové dovednosti a objevovat nové cesty, po kterých se můžete pohybovat. Díky moc.“
