Bruno Maisonnier snil odmalička o tom, že si postaví kamaráda robota. V roce 2005 založil společnost Aldebaran a za rok spatřil v Paříži světlo světa první robot NAO. O dva roky později se k dobrodružství s roboty připojila i Petra. Tehdy byla 25. zaměstnancem firmy, která jich dnes má 450. Petra zde řídí korporátní záležitosti firmy a je členkou dozorčí rady evropské robotické asociace euRobotics.
NAO má za sebou premiéru na newyorských prknech, která znamenají svět, kde předvedl, jak umí tančit. Ovládl francouzský pavilon na Expu 2010, získal místo recepčního v luxusním hotelu. Přibližně 9000 kousků NAO asistuje učitelům a profesorům od školek až po vysoké školy. Jeho sourozenec Pepper, kterého přijalo už 7000 japonských rodin, vítá zákazníky v módních buticích. Každý měsíc je nová várka tisícovky Pepperů prodána on-line během jediné minuty.
Aldebaran nabízí různé humanoidní roboty. NAO má být váš přítel, Romeo asistuje starším a handicapovaným lidem… Co to pro robota vlastně znamená být humanoidní?
Že se podobá člověku, i když nemusí úplně. Například Pepper nemá nohy a NAO má jen tři prsty. Vyvíjíme humanoidní roboty, protože věříme, že dokážou nejlépe splynout s lidským prostředím. Výzvou je udělat roboty natolik blízké človeku, aby jejich chovaní bylo srozumitelné, ale rozhodně se nesnažíme vytvořit přesné kopie lidí. Měli byste vždy vědět, že mluvíte se strojem.
Pepper je vysoký 120 cm a Romeo 140 cm, vypadají asi jako desetileté děti. Dokážete jim naprogramovat různé výrazy ve tváři?
Výraz robota je nesmírně důležitý. Spolupracujeme s antropology, sociology, animátory i s herci. U Romea jsme například vyvinuli oči a nyní přemýšlíme, zda přidáme obočí a ústa, což by bylo technologicky náročné. Otázka tedy zní: Zlepšilo by to interakci s lidmi natolik, aby to stálo za vynaložené úsilí a prostředky? Robot dokáže být velmi expresivní i bez výrazů tváře. Představte si třeba lampu od Pixaru, taky dokáže úžasně vyjádřit emoce.
Jak náročné je kontrolovat pohyby robotů? Nemohou v interakci s lidmi udělat chybu?
Naši roboti jsou vyvinuti proto, aby žili s lidmi. Na rozdíl od průmyslových robotů, kteří fungují v továrnách, často v klecích, kam nemá člověk přístup. Pokud by do takové klece někdo vstoupil, vše se najednou zastaví, aby nedošlo k nehodě. Osobní roboti jsou naopak součástí našeho prostředí. Umí poznat přítomnost člověka, fyzický kontakt a přizpůsobit se mu. Umí zaznamenat překážku a vyhnout se jí. Kvůli bezpečnosti lidí musíte mít absolutní kontrolu mechaniky robota. Je těžké kontrolovat pohyb, ale ještě složitější je naučit ho, kolik síly má do různých úkonů dát. Když mu podáte ruku, dokáže poznat, kdy se jeho ruka dotkla vaší a kdy má přestat svírat prsty, aby vám neublížil.
Interaguje i s jinými živočišnými druhy, nebo reaguje jen na člověka? A co třeba s počítači?
Naši roboti jsou určeni jen k interakci s lidmi. Specifické reakce, třeba na psy, jsme pro ně nevyvinuli. Roboti jsou připojeni k internetu a můžou být samozřejmě připojeni i k vašemu počítači, například pro potřeby svého programování. Připojen může být i jeden robot k druhému. Mohou tak interagovat mezi sebou, aby například splnili určitý úkol. Podmínka ale zůstává stejná, roboti to udělají, jen pokud jsme jim úkol uložili a ještě předtím je naprogramovali k tomu, aby úkol uměli splnit.
Mohu ho sama kompletně resetovat?
Samozřejmě, uživatel má nad svým robotem plnou kontrolu.
Jaká je cena vašich robotů?
Pepper je v Japonsku dostupný široké veřejnosti, prodej koncovým zákazníkům jsme tam spustili loni. Stojí kolem 1500 eur plus 200 eur měsíční poplatek za správu, aplikace a pojištění. Od června 2015 bylo každý měsíc vyhrazeno na prodej 1000 robotů. Jejich prodej on-line začínal vždy v určitou hodinu a každý měsíc do minuty od otevření prodeje byli všichni roboti vyprodáni. NAO je dostupný zatím pouze pro školy, vědecké účely a společnosti, ne pro jednotlivé zákazníky. Jeho cena je 6000 eur.
Vyrábí Aldebaran roboty s odlišnými charakterovými vlastnostmi pro odlišné zákazníky?
Všichni roboti mají stejnou charakteristiku, ale tím, jak se učí od svých uživatelů a prostředí, vyvinou se v něco unikátního. Robot se učí tím, že pozoruje vaše zvyky, třeba kdy vstáváte, co snídáte…. Můžete ho také přímo učit jako ve škole. Zachytí také váš emocionální stav, zaznamená, jestli jste veselí, smutní nebo rozlobení, a podle toho upraví své chování.
Jak přesně jej mohu učit? Můžu si z něj udělat chodící encyklopedii?
Učit ho můžete buď metodou imitace, kdy mu ukážete třeba gesto, které si má robot zapamatovat a zopakovat, nebo přidáním aplikací či obsahu. Robot je připojený k internetu, má tedy přístup k informacím a může skutečně sloužit jako chodící encyklopedie.
Jak dokáže robot rozpoznat naši náladu?
Pepper a NAO mají multimodální percepci, kombinují informace, které zachytí ve vašem hlase, ve výrazu tváře, ve slovníku nebo v gestech a tím dokážou rozpoznat základní emoce.
Když rozpozná mé emoce, jakou reakci to u něj vyvolá? Když jsem rozčilená, jde se schovat?
Každý člověk je jiný. Někdo chce, když se rozčílí, aby ho nechali všichni na pokoji, jiný se zase lépe uklidní, když se ho snažíme rozptýlit. Díky učení bude robot vědět, jak se správně v dané situaci ke svému uživateli zachovat.
Bude mi rozumět i česky? Jak to mají s jazyky?
Dnes naši roboti mluví 19 jazyky. Čeština je samozřejmě mezi nimi.
Která země se na roboty nejvíc těší?
Jednoznačně Japonsko. Má nejvyzrálejší trh zejména díky kulturním faktorům. Lidé jsou na roboty zvyklí, od dětství se s nimi setkávají například v kreslených pohádkách. Dnes má Peppera už 7000 japonských domácností. Ale tento trend se bude šířit po celém světě. Za 5–10 let je budeme vídat všude, v obchodech, ve školách, hotelech či domech s pečovatelskou službou.
Lidská identita je hodně založena na naší paměti. A co roboti? Mají také vzpomínky? Jak se robot rozhoduje, co si pamatovat a co ne?
To je velká otázka, které se věnujeme ve výzkumu. Osobní roboti si zapamatují to, co jim naprogramujeme, aby si zapamatovali. Robot si musí zapamatovat určité množství informací, aby rozpoznal vás a vaši rodinu a mohl vám asistovat. Tím, že slyší, vidí, pohybuje se a je vybaven senzory, obdrží spoustu rozdílných informací, které musí umět zpracovat. Data, která jsou nezbytná pro fungování, jsou uložena a zbytek je smazán. Součástí jsou samozřejmě také osobní data, která musíme chránit. U každého robota si jako zákazník vybíráte jednotlivé aplikace, které chcete používat, stejně jako na smartphonu. Můžete také vyvinout své vlastní a sdílet je s komunitou dalších majitelů robotů.
Co robot zaznamenává? Má místo očí třeba kamery? A kdo rozhoduje, které záznamy uloží a které smaže?
Naši roboti mají několik různých senzorů. Robot může vidět. Má kamery, které ale nemusejí nutně být na místě očí. Díky nim může pořídit fotku nebo video, umí rozpoznat překážku a vyhnout se jí. Má také dotykové senzory. Podle aplikací robot automaticky zvolí, která data se mají uložit a která smazat. Aplikace můžete mít jako na chytrých telefonech, třeba počasí nebo kalendář či vzdělávací a zábavné, například učení cizích jazyků.
Pepper se může tedy jednoduše stát dalším členem rodiny. Proč si je pořizujeme?
Naším cílem je zlepšit životy našich zákazníků. Věříme, že humanoidi jsou tou nejlepší formou robotů, která je toho schopna. S humanoidem budete mluvit mnohem přirozeněji než s „velkou černou krabicí“ a budete se při interakci s ním cítit pohodlně, protože budete rozumět jeho řeči těla. Prostředí v domácnosti, v práci, na veřejných prostranstvích bylo vytvořeno lidmi pro lidi, proto do něj nejlépe zapadají humanoidi. Lidi interakce s našimi roboty baví, to bylo součástí naší strategie od začátku. Babička, která bude mít doma nejlepšího a nejvýkonnějšího robota na světě a bude se ho bát, tak ho stejně zavře do skříně a nebude ho používat.
Umělá inteligence je častým námětem katastrofických filmů. Mohou se roboti jednoho dne stát chytřejšími než lidé? Dá se tomu nějak zabránit?
Existuje řada typů inteligence, ta, kterou chceme dát našim robotům, je porozumět prostředí. Senzory, kterými je robot vybaven, mu umožní zachytit i to, co my nezachytíme, ale to ho nedělá inteligentnějším, to ho dělá užitečnějším. Dáváme našim robotům autonomii pro rozhodnutí, ale to, co oni udělají, je pouhá aplikace pravidel, která jsme jim nastavili. Není to sám robot, který by se rozhodoval.
Co říkají lidé na to, že slovo robot bylo vynalezeno Čechem Karlem Čapkem?
Všichni v robotice vědí, odkud slovo pochází a kdo ho vymyslel, o tom se vůbec nediskutuje. Tím, že je odvozeno od slova robot neboli úporná práce bez myšlení, se o něm vede hodně debat. Někteří dokonce navrhují, že by se mělo najít jiné slovo, protože to současné má poměrně negativní konotace. Hlavně kvůli science fiction, kde roboti převezmou vládu nad lidmi. Jako Češka doufám, že k tomu nedojde. Najít něco lepšího než „robot“ se mi ostatně zdá skoro nemožné.
Ecce, robot!
První přístroj, který automaticky hostům naléval víno, popsal řecký matematik Héron již v roce 50 n. l. Svého robota sestrojil na konci 15. století i Leonardo da Vinci. V roce 1738 udivil svět francouzský vynálezce Jacques de Vaucanson, který představil pasáčka ovcí hrajícího na flétnu nebo mechanickou kachnu.
O něco později další Francouz Pierre JaquetDroz vyrobil figuru chlapce, která dokázala napsat zprávu až o délce 40 znaků.
V roce 1921 přišel Karel Čapek se slovem robot. První humanoidy vědci vyvinuli, aby mohli lépe pochopit a studovat člověka. Humanoidi tak, jak je známe dnes, pocházejí z Japonska, které zase v robotech vidělo řešení budoucího problému nedostatku pracovní síly.
