Prototyp je zhruba stejně velký jako větší multivitaminová tableta (20×10 milimetrů). Po rozpuštění hladkého vnějšího obalu při cestě trávicím traktem pacienta nicméně dojde k odhalení několika pětimilimetrových jehel, které jsou napojeny na „nádržku“ s preparátem v centru kapsle.
Tím, jak pak tableta putuje trávicím traktem, břišní stěna a střeva se samy na její jehličky nabodávají a dochází tak k přímému podání léčivé látky. Výhodou pak je, že vpichy do tkáně na rozdíl od vpichů do kůže pacient necítí, protože se v povrchu střev nenachází receptory tohoto typu bolesti.
Tvůrci pilulky s jehlami, Giovanni Traverso a Carl Schoellhammer, ji už také otestovali, a to na praseti trpícím cukrovkou, kterému podávali inzulín. Při kontrolních vyšetřeních následně zjistili, že u čuníka došlo k mnohem rychlejší a efektivnější regulaci hladiny cukru v krvi, než po podání inzulínu klasickou podkožní injekcí. V průběhu experimentu rovněž nedošlo k jakémukoliv poškození střevní tkáně prasete, což podle obou konstruktérů svědčí o bezpečnosti jejich vynálezu.
Oba inženýři momentálně pracují na způsobu výroby biologicky odbourávatelných jehliček: pokud by se od pilulky náhodou odlomily a zapíchly do stěn střeva. Výsledky vývoje kapsle publikovali v časopise Journal of Pharmaceutical Sciences.
Diabetici tvrdí, že jim skokově stoupnou doplatky na inzulín
