Je fakt, že Lodž nepatří mezi turisty nejvyhledávanější lokality Polska. Na první zběžný pohled by se mohlo zdát, že oprávněně. Textilní průmysl, s nímž je toto město neodmyslitelně spjato, byl v 90. letech výrazně utlumen, ale naštěstí jsou opuštěné tovární haly a další budovy postupně upravovány v nákupní centra, firemní prostory a kanceláře. S touto obnovou souvisí i stále větší lesk hlavní tepny města – Piotrkowské ulice.
„Pietryna“
Ta přitom za sebou nemá dlouhou minulost. Teprve v roce 1821 se jižně od Starého Města Lodže objevila nová ulice, která se záhy stala hlavní osou tzv. Nového Města. Pojmenována byla Piotrkowska, protože spojovala Lodž s městem Piotrków Trybunalski. S rostoucím počtem obyvatel stoupal také význam této ulice. Na Piotrkowské začaly růst obchody, ale i honosné domy bohatých měšťanů, s bohatě zdobenými fasádami a rozsáhlými zahradami skrytými v zadní části. Tak byly položeny základy pro další rozvoj části města, která brzy zastínila původní staroměstské centrum.
Dnes Piotrkowska měří na délku přes čtyři kilometry a pyšní se titulem nejdelší pěší zóny v celém Polsku. I když opravdová pěší zóna je o trochu kratší. Začíná na náměstí Svobody (s radnicí a památníkem Tadeusze Kościuszka) a vede k rušné ulici Pilsudského, zatímco Piotrkowska pokračuje dál až na náměstí Nezávislosti. „Pietryna“ (jak ji nazývají místní) je lemována množstvím obchodů, restaurací a barů, bank, kaváren a odehrávají se na ní všechny důležité akce v životě města (festivaly, různé slavnosti a oslavy…).
Muzeum i galerie pod širým nebem
Piotrkowska ale přitahuje i pozornost návštěvníků zajímajících se o historii a umění. Kromě řady honosných paláců bývalých textilních magnátů tu v poslední době vzniklo několik projektů, které v sobě spojují historickou a uměleckou stránku města. Nejviditelnějším z nich jsou pomníky významných osobností Lodže, rozmístěné po celé délce pěší zóny.
Wladyslaw Reymont (nositel Nobelovy ceny a autor „lodžského“ románu Země zaslíbená), sedící na svém cestovním kufru; trojice fabrikantů usazená kolem stolu nebo slavný hudebník Arthur Rubinstein, hrající na klavír – to jsou jen některé z nich. Tyto sochy navíc nejsou samoúčelné – můžete si přisednout jako na lavičku, u Rubinsteinova pomníku si může milovník hudby poslechnout Mistrovu skladbu, součástí sochy je totiž hrací strojek.
Připomínkou filmových tradic v Lodži je tzv. Alej hvězd. Od místního hotelu Grand se na chodníku objevují velké hvězdy věnované osobnostem polské kinematografie – mj. Romanu Polanskému, Agnieszce Hollandové, Zbigniewu Cybulskému… Naprosto ojedinělý je projekt Pomník obyvatel Lodže přelomu tisíciletí, tvořený více než 13 tisíci dlažebními kostkami se jmény slavných i úplně neznámých obyvatel Lodže, který se na Piotrkowské objevil právě na přelomu 20. a 21. století. A to vše doplňuje největší graffiti v Polsku, umístěné na fasádě jednoho z domů.
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
