Písek má na medaili, míní Krouská | E15.cz

Písek má na medaili, míní Krouská

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn

Reprezentantka Marta Krouská si po přestupu ze Slavie Praha na jihu Čech rychle zvykla a pomýšlí na první trojku.

Přišla před sezonou ze Slavie Praha do Písku. Přestoupila z týmu, kde každý rok mysleli na titul, do provinčního celku. Když manažer týmu Michal Horák oznamoval její příchod, mluvil o ní jako o největším přestupu letní přestávky. Do týmu získal reprezentantku.
„Svého rozhodnutí nelituju. Do Písku jsem chtěla a očekávala jsem od toho jen to dobré a to se potvrdilo,“ říká dvaadvacetiletá Marta Krouská.

Nelitujete rozhodnutí ani přesto, že jste byla poslední týdny více v autobuse než na palubovce?

Ne. Ve Slavii jsme pořád cestovali. Na zápasy evropského poháru do zahraničí.

Přesto to byl asi náročný měsíc, kdy se hrály dva zápasy během týdne.

Pro mě to bylo naprosto normální. Opravdu. Když to takhle vezmu, ve Slavii jsme měli skoro každý měsíc dva zápasy v týdnu. Já to mám vlastně ráda, když se takhle hodně hraje. Když jsem šla v létě do Písku, trochu mě mrzelo, že už ty poháry nebudu hrát, ale nakonec to je jinak. Slavia je letos nehraje a Písek ano.

Proč jste přišla do Písku?

Z několika důvodů. Zaprvé mám v Českých Budějovicích přítele a za druhé jsem byla ve Slavii dlouho a byl to pro mě už stereotyp. Potřebovala jsem změnu. Je to pro mě lepší i herně. Ve Slavii jsem hrála třeba půl zápasu, tady celý. Můžu tu získat víc zkušeností.

Řešila jste jiné možnosti?

Chtěla jsem přímo do Písku, protože tu trénuje pan Salač a já ho znám už od mládeže. Ještě jsem trochu přemýšlela o Jindřichově Hradci, ale ten mi lidi ani moc nedoporučovali. Písek byl jasná volba.

Neslevila jste přeci jen trochu ze svých ambicí, když jste přišla do Písku?

Moje ambice je hlavně dodělat školu. Jestli myslíte třeba dostat se do zahraničí, o to se vůbec nestarám. Víc hraji, to je dobře. A také jsem dostala znovu chuť do házené.

Zázemí vás nezklamalo?

Je to samozřejmě o něčem jiném, ale nemůžu si stěžovat. I tady v Písku máme rehabilitaci každý týden. Ve Slavii jsme měli třeba dvakrát v týdnu maséra, vířivku v šatně. Ono už jenom to, že máte přicházet ze šatny do haly venkem, je rarita. To je jiné, ale zase všichni se k nám chovají dobře.

Pocházíte z házenkářské rodiny?

Táta hrál a trénoval právě na Slavii a strejda taky. Ale on nechtěl, abych hrála házenou, protože to je pro holky moc tvrdý sport. Já si to ale vybrala tak nějak sama.

A už jste vyhrála titul.

To je zatím největší úspěch.

Osobní ocenění jste žádné nezískala? Asi dvakrát jsem byla v allstar týmu v juniorkách. Pro mě je asi nejvíc, že jsem v reprezentaci.

Byla jste i v soutěži Miss házená. Jak jste dopadla?

(směje se) A viděl jste, kdo vyhrál?

Neviděl. Povídejte.

Já ne. To byla spíš recese.

V letošním ročníku jste už dala devětatřicet branek.

To jste mě překvapil. Kouknu se na tabulku střelkyň, ale nijak podrobně to nesleduji.

Kolik musíte dát gólů v zápase ke své spokojenosti?

Tak pět. Ale není to jen o gólech. Třeba v zápase s Interem jsem hrála úplně šíleně, ale dala šest gólů. I když nedám gól a vyhrajeme, budu spokojená. Ale ráda dávám branky.

V Písku je nejlepší střelkyně Iveta Luzumová. Jste rivalky?

Vůbec ne! Ať jí to střílí.

Jakou roli vám nabízel pan Salač před příchodem?

Já jsem s ním ani nemluvila. Jen vím, že hodně tlačil na pana Horáka (poznámka: manažer píseckého týmu), ať to nějak udělá, aby mě do Písku dostal. Taky jsem na Slavii říkala, že když mě nepustí, skončím.

A skončila byste?

Asi ne. Chtěla jsem změnu.

Kam může letos Písek dojít?

Chtěly bychom nějakou medaili, ale bude to těžký.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video