Z centra Jindřichova Hradce je to na nejoblíbenější místní koupaliště necelé čtyři kilometry. Pohodlně se sem dá dojet autem, na kole i úzkokolejkou. Vlak dokonce staví přímo u pískovny a jedna cesta přijde z Hradce na desetikorunu. V letní sezóně kolem jezdí i parní vlak.
Neprohloupí ani ten, kdo přijede autem. Místa na zaparkování je tu po obou stranách pískovny poměrně dost. Cyklisté mohou zamknout kolo přímo na pláži u stromků. Kolostavy ani další vybavení na přírodním koupališti totiž nejsou. I když tu není žádné atrakce v podobě skluzavek, skokánků a šlapadel, bývá tady v létě plno.
Pláže nabízejí soukromí dvojicím i rodinám
Milovníky koupání sem lákají písečné vstupy do vody a dostatek klidu. Pískovna totiž postupně zarůstá, a tak nabízí desítky menších plážiček třeba pro celou rodinu nebo naopak jen pro dva. Velké plus má podle Sedmičky koupaliště i za dostek stromů, které nabízejí stín. Ochuzení nejsou ale ani lidé chytající bronz. Ploch pro slunění je tu také dost.
Rodiny s malými dětmi zase nejčastěji míří na levý břeh, kde kdysi stával dvoupatrový dřevěný skokanský můstek. Najdou tady pláž s největším odkrytým pískovištěm na celém koupališti. Každé odpoledne tady pak stojí pískové hrady a bábovičky.
Voda i v polovině léta mile překvapí. I přes nápor rekreantů, je poměrně čistá a osvěžující. Vadit mohou pouze listy naváté ke břehu. Vodní plocha pískovny má přibližně pět hektarů, a proto je oblíbená i mezi náročnějšími plavci. Na šířku má totiž pískovna v nejužším místě kolem sto padesáti metrů.
Pravý břeh pískovny ve směru od Jindřiše je o poznání zarostlejší stromy a keři. Nabízí i méně přístupů do vody. To ale vyhovuje nudistům, kteří už tady několik let mají svoje oblíbené místo.
Nudisty a jejich pláž koupající respektují
Od ostatních koupajících dělí naháče ze všech stran husté rákosí a keře. O svoji pláž se starají a vysíkají jí. Ostatní návštěvníci koupaliště to většinou respektují a do jejich prostoru nevstupují. Provokovat sem občas připlavou jen náctiletí mladíci. „Na pískovnu chodíme vlastně už odmala a teď zase se svými dětmi. Vím, že tam nudisti jsou, ale oni nechodí sem, kde jsou děti, a my zase nechodíme na druhou stranu. Vůbec v tom nevidím žádný problém,“ říká Tereza Benešová, která na Jindřišskou pískovnu chodí pravidelně.
Navečer vždy střídají plavce vášniví rybáři
V Jindřišské pískovně se daří rybám. Rybáři o tom ví. „Jsou tu cejni i kapři. Zrovna jsem jednoho chytil, ale byl malý, tak jsem ho pustil,“ odpověděl na otázku, jak berou, Vladimír Borčín z Otína. Podle jeho slov se tady dají chytit i štiky nebo candáti. Rybám prý lidé nevadí. Rybář si myslí, že je to spíš naopak. On sám se tady nekoupe, raději doma skočí do bazénu.
Jindřišská pískovna však není jen letní idylka. Potýká se se stejným problémem jako většina přírodních volně přístupných koupališť. Nejsou tady žádné odpadkové koše, a tak tu po návštěvnících zůstávají papírky, plastové láhve a nedopalky cigaret. Milovníci koupání nemohou počítat ani se zázemím v podobě WC a stánků s občerstvením. Spolehnout se musí na hospodu v kilometr vzdálené Jindřiši.
