Píšu dvě hodiny denně, víc ani nejde

Ve funkci je teprve pár týdnů. Kamil Dřevikovský se chtěl jako kluk věnovat přírodě, teď píše kroniku Českých Budějovic.

Je přestávka, učitel gymnázia Jírovcova Kamil Dřevikovský sedí ve svém kabinetě a čte si historickou knížku. Zvoní. Má běžet do hodiny. Ale studenti počkají. Stíhá všechno. Školu, rodinu i kroniku.

Jste učitel a kronikář. Obraťme si role. Co je to kronika? Zkuste definici. Je tam slovní základ slova chronos, což byl řecký bůh času. Je to kniha, která by měla popisovat určité historické období. Ale to, co já píšu, není úplně kronika, protože to je takové souvislé vyprávění, které mapuje události. Já píši spíše letopisy.

Už jste do kroniky něco napsal? Psal jsem už celkem dost.

Co třeba? Nedávno jsem dodělal měsíce duben a květen. Zmínil jsem čištění kašny, sraz veteránů, zastavil jsem se i u otáčivého hlediště. Je to jedno za druhým, tak už taky nemám přehled.

Jak jste se vůbec k práci kronikáře dostal? Podle čeho vás na radnici vybrali? Byla personální krize. Tahle funkce vyžaduje někoho, kdo má vztah k historii, má ji třeba vystudovanou. Když mě lidé z radnice oslovili, souhlasil jsem.

Přál jste si někdy psát městskou kroniku? To mě ani ve snu nenapadlo.

Čím jste chtěl být jako malý kluk? Dřív mě bavila příroda, tak jsem chtěl dělat něco s ní. Člověk míní… Skončil jsem u dějepisu.

Co na funkci kronikáře říká vaše rodina? Nemá pocit, že s ní budete ještě méně? Ta práce mi zase tolik času nezabere. Píšu třeba ve chvíli, kdy mám volno, nebo mi naskočí okénko ve škole. Beztak se to víc než dvě hodiny v kuse psát ani nedá.

Novinářům jste řekl, že budete trochu komentovat. Znamená to tedy, že k událostem budete připisovat vlastní názory? K událostem čas od času připíšu něco víc, aby to nebyl jen suchý výčet faktů.

Co všechno tedy budete do kroniky psát? Dočteme se tam o rozkopané Lannovce, nebo i o menších věcech, třeba že se otevřela nová trafika na Máji? Rozkopaná Lannovka tam bude. Ono taky co o Budějovicích psát, moc se toho neděje. Navíc musím určité události přibližovat. Napíšu zprávu, že si lidé mohou kupovat jízdenky přes SMS. Za sto let ale nebude nikdo vědět, co byla SMS nebo pásma MHD.

Bydlíte v Lišově. Není to pro vás trochu handicap? U některých událostí nebudete. Malinko ano, ale dostávám monitoring tisku, kde najdu přehled událostí. Doplňuji to tím, co sám vidím, slyším, zažiji. Popisuji a rozepisuji jen to, o čem opravdu vím.

Viděla jsem váš rukopis. Myslíte si, že po vás další generace kroniku přečtou? Když jsem občas viděl rukopisy z jiných kronik, většinou jsou nečitelné. Snažím se psát tak, aby to po mně někdo přečetl. Podle mě je hezké, že je kronika psaná ručně a občas jsou tam nějaké nejasnosti. Koneckonců budou to číst vystudovaní historici, kteří by měli mít kurs paleografie, takže to zvládnou. Když se náhodou přijde někdo podívat, tak si to nějak přelouská.

Vždycky jsem měla pocit, že kronikář vypadá jako starý kmet s vousy. Vy vousy nemáte. To je taková zažitá představa. Když kronikář psal dvacet, třicet let, tak mu vousy narostly. Jsem teprve v začátcích.