Kolem padesáti pivních lahví z těšínského, karvinského, ostravského nebo místeckého pivovaru - takové chlouby má ve sbírce Muzeum Beskyd. „Máme lahve, které jinde nejsou. Vznikly a dochovaly se
jen tady,“ říká ředitelka muzea Zuzana Břízová.
Jiné tvary lahví i víčka
Mezi nejcennější lahve ve sbírce muzea patří místecká. Je z hnědého, litého skla. Na výšku má asi půl metru, na šířku přibližně deset centimetrů. Podle historika Petra Juřáka je podobných lahví jen pár. „Nápis Místek vystupuje přímo ze skla,“ říká Juřák. „Nápisy vznikaly i lité, leptané nebo pískované. Víčka byla z korku, ze dřeva a dokonceporcelánová s těsnící gumou,“
popisuje Juřák. Dnešní víčka se používají od dvacátého století. „U nás pivovary nejvíce žádaly lahve s protáhlým tělem a krátkým hrdlem pro jejich jednoduchost. Ale máme i lahev ve tvaru slzy,“ líčí Juřák vzhled, kterému se říká „portrétovka“.
Lahvové pivo pro bohaté
Pokud se člověku nechce na pivo do hostince, koupí si ho v lahvi. A to už odedávna znamenalo příplatek. „Obchodník si koupil pivo z pivovaru. Potom si musel sehnat stáčecí přístroj,“ počítá
náklady historik Juřák s tím, že rozdíl v ceně dělal i nápis. Pokud ho láhev měla, člověk ji koupil mnohem dráž. Většina lahví byla litrová. Cenné lahve se nacházejí v uzavřeném sbírkovém fondu
muzea, a návštěvníci je proto běžně vidět nemohou.
