Po nocích oblékají hadrové panenky

V dětství si většina z nich mohla nechat o vlastních panenkách jen zdát. Teď je šijí pro nemocné děti.

Ve zručné pletařky a švadleny se mění obyvatelky tovačovského domova důchodců, které se zapojily do projektu Kiwanis. Díky nim se obyčejná bavlna naplněná umělou střiží mění nejenom v panenky, ale i v šašky, kominíky či pieroty.
„Původně jsme měli šít jen holé panenky podle šablony pro děti z přerovské nemocnice. Ale naše ženy se rozhodly, že malým pacientům připraví kompletně oblečenou figurku. Má jen bílý obličej, který si dítě může podle fantazie dokreslit,“ řekla pracovnice domova Naděžda Rychlá.

Soutěž o nej panenku

Důchodkyně se do práce tak zabraly, že jejich panenky jsou čím dál dokonalejší. Pletou miniaturní čepice, svetříky i ponožky, šijí kalhoty a sukně, přišívají knoflíky. Vymýšlejí nové vzory a nebojí se pracných detailů. Jednoduchá ale není ani práce cupovaček – tedy těch, které panenky pěchují. „Nesmí tam být moc vycpávky, ale ani málo. A je umění odhadnout, kdy je toho tak akorát. Já si na tom odrovnala palce,“ konstatuje s úsměvem Věra Gavendová. „Já se zase věnuji pletení a držím zásadu, že panenka musí být co nejpestřejší. Děti mají rády barvy,“ míní další seniorka Marie Žeravíková. Ta se naučila ruční práce ve škole a dodnes vzpomíná, jak se v čase bídy učila plést z klubíček na štepování ponožek. Švadleny a pletařky se navíc rozhodly, že si mezi sebou poměří síly a vyhlásily soutěž o nejoriginálnější model. „První říjnový týden se u nás koná Den otevřených dveří a návštěvníci budou hlasovat, která vystavená panenka se jim nejvíce líbila,“ vysvětluje Naděžda Rychlá. A to je pro ženy výzvou i hnacím motorem.

Bylinky a jehelníčky

Tovačovské důchodkyně ale nežijí jen výrobou oblečků. Už teď mají hotové vlastnoruční výrobky, určené na vánoční jarmark. Krabice od čokolád jsou plné podložek pod kávu, jehelníčků, látkových pytlíků, srdíček a podkov plněných bylinkami, které si důchodkyně samy suší a drtí. Místnosti jsou prosycené jemnou mateřídouškou i opojnou levandulí. Hodiny práce věnovala šití voňavých ozdob i Emílie Kadlecová. Říká, že šití ji těší a shoduje se s ostaními ženami, že v domově je na kratochvíle v podobě pletení, šití či vyšívání čas i nálada. Tedy to, co jim chybělo v době, kdy pendlovaly mezi dětmi, mužem, domácností a prací. A zajedno jsou dámy v letech i s dalším tvrzením: Nejdůležitější je, aby nám sloužily ruce a oči.