Po zimě radost, na jaře trápení

Znají se od dětství. Ve sportovní hale Zory se začali pravidelně potkávat poté, co Libor Malínek začal působit coby asistent trenéra Lubomíra Krejčíře. Nyní už jako trenér interligového družstva probírá společně s jeho kapitánkou Veronikou Hejtmánkovou to nejlepší a nejhorší z nedávno skončené sezony.

Kdy a jak jste se vlastně poprvé potkali?

Hejtmánková: Řekla bych, že se známe tak od roku 1979. To mně bylo pět let. Ale musela bych se zeptat táty, ten by to asi věděl přesněji.

Malínek: Veroničin tatínek, pan Zubek, mě učil a trénoval. Když pak byla větší, tak ji táta brával všude s sebou. Takže jsme se vlastně seznámili už jako děti.

Přispěla vaše dlouholetá známost vloni ke snazšímu přemlouvání Veroniky, aby zůstala i nadále v týmu?

Hejtmánková: V mém případě to přemlouvání moc práce nedalo.

Malínek: Verča měla zájem hrát dál, takže na mou nabídku kývla v podstatě okamžitě.

Ligová sezona pro váš tým skončila. Můžete ji zhodnotit, srovnat podzimní a jarní část?

Malínek: Každá část byla úplně jiná. Podzim vyšel až nad očekávání dobře, asi nikdo nepočítal s tím, že z deseti kol prohrajeme jenom ve Veselí. Navíc se nám podařilo jako jedinému týmu porazit v základní části Slavii. Ve druhé půlce sezony bohužel přišla zranění, která se nám na podzim vyhýbala. V sestavě jsme museli hodně improvizovat, ale přesto nemůžu mluvit o nějakém propadu. Snad s výjimkou Písku jsme prohráli jen se silnými soupeři.

Hejtmánková: Po podzimu zavládla v týmu euforie, zlom pak nastal po českém poháru, jehož finálová část se hrála hned po Novém roce. My jsme v semifinále vybouchly a myslím si, že to v nás trochu zůstalo. Jarní částí jsme se spíš protrápily, bodovaly jsme v zápasech, aniž bychom předvedly nějaký extra dobrý výkon. Mrzí mě, že právě v té době, kdy jsme potřebovaly povzbuzení, nikdo nepřišel. A když, tak s kritikou.

V semifinálové sérii play-off jste prohrály s Veselím. Kdy se podle vás rozhodlo?

Hejtmánková: Jednoznačně už v prvním utkání.

Malínek: Souhlasím.

Hejtmánková: Měly jsme tenhle zápas dotáhnout do vítězného konce, byly jsme lepší. Dodnes nevím, proč se nám nepodařilo odskočit o čtyři pět branek. Celé utkání jsme hrály velice dobře, plnily jsme pokyny jak v obraně, tak v útoku. V druhém utkání jsme hrály stejně dobře, jediný rozdíl byl ve výkonu brankářek, kdy nás Lenka Černá vychytala.

Malínek: Ještě k tomu prvnímu zápasu. Teď už můžu říct, že k tomu, abychom soupeři brankově odskočili, nás nepustili rozhodčí. Kdyby první zápas rozhodovali ti, kteří pak pískali druhý, tak jsem si jistý, že jsme ho vyhráli.

Jaký máte nejhezčí a naopak nejhorší zážitek z uplynulé sezony?

Malínek: Pro mě byl největším zážitkem asi zápas s maďarským Debrecenem v evropském poháru. Hráli jsme před fantastickým publikem, jaké nemají ani ve Veselí. Potetovaní a řvoucí fanoušci stáli pár metrů od hřiště a šel z nich skoro strach. Nejhorší bylo vyřazení v ligovém semifinále, každý v týmu vnitřně věřil, že bychom si letos mohli zahrát ve finále.

Hejtmánková: Mě těší nejvíc výhra nad Slavií, ten zápas jsme vydřely silou vůle. Největším zklamáním pro mě byla a je prohra v prvním semifinále play-off s Veselím.

Veroniko, může s vámi trenér počítat pro letní přípravu?

Hejtmánková: Do června budu určitě trénovat, pak mi končí smlouva, takže uvidím, co bude dál. Zatím nemůžu říct jednoznačně ano ani ne.