Daniel McDuff z Massachusettského technologického institutu vede tým, který si dal za cíl naučit počítače rozeznat, jak se lidé cítí. Vědci věří, že je to jen první krůček na dlouhé cestě k polidštění strojů. Je možné, že lednice blízké budoucnosti poznají, kdy je čas vesele navrhnout, abyste si dali pořádnou večeři, a kdy starostlivým tónem poznamenat, že teď by to chtělo sklenku něčeho ostřejšího.
Auta budou sledovat, jestli je řidič ve formě, nebo ve stresu a přizpůsobit tomu režim jízdy. Zrcadlo v koupelně možná zareaguje na váš výraz vhodně zvolenou frází. Chytré věci zkrátka získají emoční inteligenci a své chování přizpůsobí emocionálnímu stavu uživatele.
Americký tým pracuje na programu, který rozezná duševní rozpoložení člověka podle výrazu tváře z webkamery. Počítač má v databázi čtyři miliony videí, kde se lidé smějí, mračí, žasnou i pláčou.
Grimasy byly roztříděny do sedmi skupin podle nejobvyklejších emocí: smutek, dobrá nálada, překvapení, strach, radost, znechucení a opovržení. Program na všech příkladech hledá nejvýraznější shodné znaky a během testování se jeho algoritmy dále zdokonalují. Zajímavé je, že počítač dokáže rozlišit skutečnou emoci od předstírané.Dalším krokem bude analýza hlasu a dalších údajů, například srdečního tepu nebo gest.
McDuffův tým se drží zásady, že nikdo by se neměl stát objektem této technologie, aniž by k tomu dal svůj souhlas
Jsou tu ale jistá úskalí. Porovnáním mnoha nejrůznějších příkladů se zjistilo, že stejné emoce mají rozmanité projevy v závislosti na kultuře, věku i pohlaví.
„Existují veliké rozdíly v tom, jak se projevují lidé z různých zemí,“ říká hlava týmu McDuff. „V kolektivistických kulturách, kde hraje velkou roli rozvětvená rodina, lidé projevují emoce víceméně jen v těchto skupinách. Ve více individualistických kulturách, jako je západní Evropa, je běžnější navazování vztahů mimo rodinu a lidé se výrazněji projevují i před cizími lidmi.“
„Naše technologie je v interpretování nálad na úrovni malého dítěte,“ přiznává McDuff, který plánuje program použít nejprve v oblasti léčby duševních poruch. „Dosud nebyla možnost, jak pacienty sledovat mezi návštěvami v ordinaci. Lékaři mohou předepsat lék, ale nedozví se, jak si pacienti vedou. S tímto systémem by mohli začít sledovat odezvu lidí na léčbu.“
Výzkumníci si uvědomují, že schopnost strojů vidět lidem do hlavy nebude každému po chuti. Trochu to připomíná všudypřítomného Velkého bratra. McDuffův tým se drží zásady, že nikdo by se neměl stát objektem této technologie, aniž by k tomu dal svůj souhlas.
