Odborníci měli o obřím oceánu pod ledem tušení již dříve, a to díky analýzám magnetických siločar a snímků povrchu Europy. Předpokládají, že se nachází zhruba 20 kilometrů pod povrchem a jeho hloubka dosahuje až 160 kilometrů. Zkušební vrty ale nebyly nikdy možné kvůli silné ledové krustě. Díky objevu kapalné vody v mělčích částech kůry tak mohou vědci tuto myšlenku znovu „oprášit“.
Přítomnost těchto jezer by totiž také mohla svědčit o tom, že povrchová voda se může mísit s vodou, která je ukryta hlouběji. To by znamenalo existenci „mořských“ proudů a tím pádem i lepší roznos případných živin po celém měsíci.
„Díky těmto proudům by mohla být Europa obyvatelná, protože živiny by se nesoustřeďovaly pouze v některých částech oceánu,“ řekl po analýze snímků sebraných sondou Galileo jeden z autorů studie Britney Schmidt z Texaské University v Austinu.
Europu objevil - spolu s dalšími třemi měsíci Jupiteru - italský astronom Galileo Galilei v lednu roku 1610. Její vzdálenost od Země činí 350 milionů kilometrů. V roce 1990 obletěla Europu sonda Galileo a zaslala na zem první snímky její odvrácené tváře.
O procesech na Europě může leccos napovědět Antarktida
Glaciologové, kteří povrch Europy zkoumají mnoho let si však stále lámou hlavu nad tím, co mohlo způsobit charakteristické zlomy v povrchu ledu.
“Když se však zadíváme na Antarktidu, kde se nacházejí podobné zlomy jako na Europě, můžeme předpokládat, že procesy, které způsobují zjizvení tady na Zemi, se dějí i mimo ni, tedy u Jupiteru. Nové studie nám ukazují, jak velký vliv mají teplé vodní proudy pod ledem na vzhled celého povrchu a jak jej mohou měnit.“ dodal glaciolog Martin Siegert z university v Edinburghu.
USA a Evropa spolu pracují na plánech budoucí mise nejen k Europě, ale také i k dalším měsícům Jupiteru. Vědci doufají, že se lety podaří zrealizovat do dvaceti let.
