Podceňovat schůze vlastníků bytů se nemusí vyplatit

Byty ve vlastnictví považujeme za významnou součást našeho realitního trhu, rozšířenou a vyhledávanou formu bydlení či investic. Diskuse, zda ceny bytů letí či padají, jsou časté a přitom nepodstatné, stejně nikdo svoje názory nepodloží relevantními informacemi. Navíc nemovitosti jsou natolik jedinečné a nepřenositelné, že každá má svůj vlastní cenový příběh.

Pro růst či pád ceny bytu je podstatnější než názory v médiích to, jak funguje dům, ve kterém se byt nachází. Je to mnohem důležitější než to, jak byt vypadá uvnitř. To vlastník ovlivní, ale hlavní rozvody v domě, výtah, střechu, vstupní dveře, statiku apod. nikoli. Málokdo si dnes uvědomuje, že vlastnické byty jsou velmi mladým typem nemovitosti, který u nás existuje až od roku 1994 a trh s ním se rozhýbal až po roce 2000. Vzhledem k tomu, že zákon k němu (72/94 Sb.) spatřil světlo světa spíše náhodně a bez velkých očekávání, není jeho kvalita ani po mnoha novelizacích dobrá. Nyní již tvoří byty ve vlastnictví 20 procent našeho bytového fondu a skutečnost, že nefungují dobře, začíná vadit a jejich vlastníkům i správcům komplikovat život.

#####Majitel bytu spoluvlastní i část domu

Oproti jiným typům nemovitostí mají byty svá specifika vycházející ze skutečnosti, že jde o vlastnictví duální. Tedy jejich majitel si skutečně může dělat s bytem v mezích zákona a slušnosti, co chce, tak jak to všichni jejich vlastníci považují za přirozené. Co však chápou méně, je fakt, že společné části domu - tedy to nejpodstatnější - spoluvlastní s ostatními v domě. Běžnou údržbu, ale i většinu modernizací si každý v bytové jednotce rozhodne, zaplatí, nechá provést sám. O společných částech musí společně rozhodovat a péči o ně platit, stejně tak i další náklady spojené s činností právnické osoby nazývané Společenství vlastníků. Myslet si, že to vždy někdo za nás rozhodne a zařídí, je hluboký omyl obdobně jako to, že o nic zásadního nejde a žádná rizika nehrozí.

Mnoho majitelů bytů, ale i realitních expertů či agentů by si mělo přečíst zákon, např. § 13 (7). Vlastníci jednotek ručí za závazky společenství v poměru, který odpovídá velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu. Tedy ručení bez omezení. To, že se kvůli nečinnosti vlastníků jednotek v domě, jejich přehlížení povinností a odpovědnosti může zvrtnout v pěkný malér, je zcela jednoznačné, a že se tak i leckde bude dít, i jisté. Skutečnost, že se problémy společenství vlastníků jednotek (SVJ) doposud nestaly frekventovaným a vážným problémem, je dána několika věcmi - produkt vlastnických bytů je zde zatím příliš krátce, problematice se nedává téměř žádný prostor v médiích, mnoho lidí se v tom neorientuje. Je zarážející, že informacemi nedotknuti jsou i mnozí realitní agenti či developeři.

#####Přesun na správní firmu nezbaví odpovědnosti

Problém se správou a fungováním domu se jakoby řeší tím, že se přesune na správní firmu. To je hluboký omyl. Vlastníci se musí pravidelně scházet, rozhodovat a schvalovat nakládání se společnými prostředky, rozhodovat o budoucích opravách a rekonstrukcích, volit své statutární zástupce. Považovat shromáždění vlastníků za nudu odpovídající bývalé schůzi ROH je hloupé a nebezpečné. Již pouhý a poměrně častý fakt, že není funkční výbor či pověřený vlastník, vede k tomu, že SVJ nemá kým uzavírat smlouvy, kontrolovat účetnictví, hospodaření či platební morálku členů, podávat žaloby atd. Ti, kteří nechápou odpovědnost za majetek, měli zůstat v nájmu. U domů, kde nejsou vlastníci jednotek - tedy členové SVJ - schopni se dobře o společné části domu a chod SVJ starat, nelze očekávat udržení ceny jednotek v domě, tedy dobré uložení finančních prostředků, ale spíše ztrátu a možné těžkosti.