Pohádka s dobrým koncem: Jak krtek v Brně ke kalhotkám přišel | E15.cz

Pohádka s dobrým koncem: Jak krtek v Brně ke kalhotkám přišel

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Práva na výrobu nejznámější postavičky Zdeňka Milera přisoudil Nejvyšší soud Moravské ústředně Brno. Sedmička zjišťovala, jak se tam krteček „rodí“.

Je černý, má šedé bříško a červený čumák. Místo slov vyloudí vždy jen pár citoslovcí. Jeho filmů se jen v Česku prodalo na dva miliony kopií. Kdo je to?
Přece krteček, nejznámější animovaná postavička kladenského výtvarníka Zdeňka Milera. Svůj druhý domov krtek nedávno našel v Brně - v malé továrně družstva umělecké výroby Moravská ústředna Brno v Bohunické ulici. Fabrika získala výhradní a exkluzivní právo na výrobu dětmi všech generací oblíbené filmové postavy. Krteček vystupuje v bezmála pěti desítkách příběhů a Sedmička si nechala vyprávět příběh o tom, jak vzniká jeho plyšová figurka. Od prvních náčrtů až po chvíli, kdy opouští brány výrobny.
„Prvního krtka jsme vyrobili před šestadvaceti lety. Za tu dobu se stal oblíbenou hračkou nejen v Česku a na Slovensku, ale i v Německu, Japonsku, Skandinávii a dalších zemích světa,“ říká obchodní ředitel Moravské ústředny Brno Blahoslav Dobeš. Kolik se ho však za rok prodá, nechce prozradit. Je to obchodní tajemství. „Řádově jde o desítky tisíc kusů,“ naznačuje Dobeš. Za více než čtvrtstoletí ušily švadleny družstva na sto druhů animované postavičky.

Získal úsměv a kalhoty

Úplně první krtek měl ocásek a vousy. Postupem času měnil výraz i podobu. „Ve srovnání s prvním krtečkem má ten současný větší oči a výraznější úsměv. Taky má doplňky v podobě kalhot, čepice a jiných atributů. Ten úplně první byl holý,“ vzpomíná Dobeš na první figurky, které vznikaly pod rukama zručných švadlen.
Jednou z mála žen, jež ve výrobním družstvu pamatují první prototypy krtečků, je dvaapadesátiletá Hana Černohorská. Pracuje v oddělení vývoje hraček a jejím úkolem je do detailu rozpracovat kresbu výtvarníka Zdeňka Milera.
„Vývoj trvá řádově týdny, tedy včetně navrhování. Za tu dobu už ale vím, jakého krtka rafnout a jak ho přizpůsobit k výrobě,“ říká Černohorská, která dokázala zpracovat jeden návrh i v expresním čase. Za víkend. „Bylo to kvůli veletrhům,“ upřesňuje žena, jejímž nejoblíbenějším krtečkem je nahatý a sedící. Ušila ho ze zbytků a má dvacet centimetrů na výšku.
Při navrhování je Černohorská stále v kontaktu s výtvarníkem Milerem. Ten má právo veta, a než se jeho postavička dostane pod ruce dalších dělnic, jednotlivé návrhy překresluje. Většinou jde o drobné detaily. Třeba takové, aby měl krtek správný hruškovitý tvar, přesný úsměv nebo aby na jeho čepici s bambulí vyčníval spodní lem. Jakmile výtvarník podobiznu schválí, opatří ji iniciálami „ZM“, což je pro výrobní družstvo signál, že se může hračka začít připravovat k výrobě.
Ještě předtím ale musí návrh rozpracovat na jednotlivé kusy, které návrhářky nakreslí na tvrdý papír. Hračka je totiž složená z mnoha kousků a dává se dohromady postupně.

Krtek a švadleny

Formy částí krtka pak putují do lisovny, místnosti plné barevných plstí. Ženy tam z plstí pomocí velkého stroje vylisují kusy krtečka, které naskládají do igelitových pytlů.
„Pracujeme jen s kvalitním materiálem. Šunt si může dovolit fabrika s levnou pracovní silou. Naše výroba je založená na stoprocentní kvalitě,“ zdůrazňuje Dobeš. V každém pytli je padesát rozkouskovaných krtečků. V továrně založené na pásové výrobě by dělníci dělali jednoduché úkony, v Brně šije švadlena celý kus.

Krteček na kousky

Nejprve si musí zkontrolovat, zda má na hromádce u šicího stroje všechny krtečkovy kusy. Teprve potom se může pustit do kompletování postavičky. „Prvně našiju ručičky a oči. Pak sešiju jeho kůži, kterou obrátím naruby,“ popisuje švadlena Alena Horáčková svou denní rutinu. Vedle jejího šicího stroje se kupí krtečci, kteří spíš než roztomilou postavičku připomínají vypuštěný balonek. Ale už za pár minut dostanou podobu, jakou znají všechny děti. Hned jak postavičku švadlena napěchuje polyesterovou střiží.
Po ušití čeká na krtečka bolestivý piercing. Tak říkají švadleny proceduře, při níž si berou do ruky jehlu a do plyšové hračky píchají. Musejí totiž střiž vytlačit na místa, kam se při ručním nebo strojovém cpaní nedostala.
Pak ještě musejí odstranit švy, které by se zákazníkům na těle krtka nelíbily. Švů se zbaví rozčesáváním ocelovým kartáčem. Teprve potom je hračka připravená na odvoz do obchodů. Od chvíle, kdy první krtek opustil brány výrobního družstva, uplynulo více než čtvrt století. Kromě toho, že změnil svou podobu, dostal se i na batůžky, šperky nebo prádlo. Spolu s ním vznikají v Moravské ústředně i krtkovi kamarádi. Myška, zajíc či ježek.

Reklamy krtek nerad

Krtek se mění také v závislosti na poptávce. Některý mluví, jiný se houpe na klíčence. „Hitem Vánoc bude krtek tančící,“ přibližuje Dobeš novinku, která po spuštění rejdí po zemi a tancuje na hudbu skladatele Vadima Petrova z původních animovaných dílů.
Ne vždy se ovšem vyrábí krtek tak, jak si přeje zákazník. Například Rusové chtěli, aby měl plastová očička. S tím ale Zdeněk Miler nesouhlasil, tak se Rusové museli bez plastových očí obejít.
Podobně neúspěšné byly také reklamní firmy, které Miler rezolutně odmítá. „Můj klient nedovoluje použití postavičky v reklamě či k propagaci jiného zboží či služeb například formou dárků, bonusů a podobně, přestože dostává velmi lukrativní nabídky,“ přiblížila Milerova právní zástupkyně Milena Fischerová.
Jedné nabídce ale neodolal. Brněnský krtek se jako druhý Čech v historii podíval do kosmu. Při posledním letu raketoplánu Endeavour letos v dubnu si jej jako maskota vzal kosmonaut Andrew Feustel, jehož žena má český původ.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video