Pohledy mužů hltaly naše těla. Ale musím si zvykat | E15.cz

Pohledy mužů hltaly naše těla. Ale musím si zvykat

Světlana Divilková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Nikola Petruželová bude bojovat o korunku krásy. Na podobný úspěch se připravuje od dětství.

S dalšími třinácti finalistkami bude na konci března soutěžit Nikola Petruželová o titul Česká Miss. Osmnáctiletá středoškolačka netají, že se do soutěže přihlásila sama. Má totiž jasnou představu o své budoucnosti, ve které bude hrát hlavní roli modeling. A právě Česká Miss je pro ni jedním z důležitých kroků.

Přihlásila jste se do největší české soutěže krásy. Jste tedy soutěživá?

Chtěla jsem soutěž vyzkoušet. Většinou kolem sebe slyším: „To moje maminka, přihlásila mě ona.“ U nás to bylo spíš naopak. Maminka mi sice nebránila, ale přimlouvala se, ať si dobře rozmyslím, jestli chci zrovna tohle.

Takže vám nevadí, když se musíte veřejně předvádět?

Musím si zvykat. V modelingu to jinak nejde. Například první casting České Miss, který se konal v říjnu ve Zlíně, byl zcela veřejný. Všechno se odehrávalo v atriu obchodního centra Zlaté jablko, kterým volně procházeli nakupující lidé. Hlavní hala není zrovna široká, a tak se zdálo, že je tam opravdu plno lidí. Lidé postávali v uličkách, mezi nimi se proplétali ti, kteří chtěli jen nakoupit nebo jednoduše projít z Dlouhé ulice na náměstí Míru. Všichni byli skoro nadosah. A my jsme se uprostřed hlavní uličky procházely s čísly, snažily se zaujmout a postoupit dál. Jako další byla promenáda v plavkách Aquila, které přivezli pořadatelé soutěže, a hodnotila se souměrnost postavy.

To znamená, že vás v plavkách okukovaly davy lidí?

Bylo to trochu nepříjemné. Vnímala jsem pohledy některých mužů, kteří nás přímo hltali očima. Ale musím si zvyknout, když se chci modelingu věnovat. Po promenádě jsme měly krátký rozhovor na mikrofon, kde jsme se bavily o našich zkušenostech s modelingem. Měřila se výška a zase se zužoval výběr. Poslední byla přehlídka v šatech a rozhovor s porotou. Dostávaly jsme takové ty klasické otázky, jako světový mír a podobně. Někdy je těžké odpovídat stále dokola na totéž a nevím už co na to říkat. Snažím se být ale vstřícná. Jinak nemá smysl, abych chtěla v takové soutěži uspět.

Zaujala mě zvláštní barva vašich očí. Jaký uvádíte odstín?

Uvádím tmavě zelenou. Tady je možná horší světlo. Ale určitě mám oči hodně do zelena. Lidé z České Miss říkají, že jsou olivové. Každopádně mám oči po mamince.

Celá jste víc po mamince?

Přijde mi, že čím jsem starší, tím víc se podobám mamince. I známí mamince říkají: „Ta tvoje Nika, to je podoba. Jste jako sestry.“ Všichni jsme v rodině štíhlí, maminka i tatínek. Takže geneticky mám danou spíš štíhlou postavu.

A co povaha, tu jste taky zdědila po mamince?

Maminka je úplný protiklad. Pár povahových rysů jsem možná zdědila. Obě jsme náladové a umíněné. Ale mamka je spíš typ, co se nikam moc nehrne. Na rozdíl ode mě nemusí být středem pozornosti. Do žádné soutěže mě nikdy netlačila. Spíš se pořád ujišťovala, jestli to opravdu chci, jestli mě to bude bavit. Mamka je spíš váhavá, přemýšlivá.

Podle toho bude vaše maminka nejspíš Váha? A vy jste Lev?

Ano přesně tak. Myslím, že charakteristika podle znamení má něco do sebe. V našem případě to určitě platí. Maminka se o astrologii zajímá. Nechávala vypočítat můj horoskop podle data a přesné hodiny narození. Vyšlo mi, že mám ascendent taky ve Lvu. Takže jsem Lev na dvě stě procent. A někdy se tak cítím. Lev je cílevědomý, jde si za svým, rád je středem pozornosti, rád se předvádí. Mezi negativní vlastnosti patří velká impulsivnost.

V tom případě procházíte v soutěži Česká Miss velkou zkouškou. Tam si určitě nemůžete dovolit být impulsivní?

Při podobných soutěžích je důležitá disciplína. Absolvujeme často i nepříjemné rozhovory. Musíme odpovídat na intimní otázky. A v takových případech je lepší jednat s rozmyslem než vybuchnout. Učím se ovládat a snad jsem se už posunula někam dál, podobné momenty už prožívám jinak.

Prošla jste víc soutěží krásy. Na té první jste byla už ve třinácti letech. Byla nějaká soutěž, kde jste si pomyslela, tady jsem šlápla vedle?

Musím se přiznat, že podobnou zkušenost už mám. Bylo to právě v těch třinácti na úplně první soutěži. Ale až v jejím druhém kole. Soutěžilo se o titul Dívka roku. Z prvního kola jsem postoupila a v druhém jsem se umístila na třetím místě. Ale do třetího celostátního kola postupovaly pouze první dvě dívky. Postavila jsem si hlavu, že do podobných soutěží už nikdy. Trucovala jsem. Namlouvala jsem si, že mě soutěžení nebaví a budu se věnovat jen modelingu. Nelíbily se mi soupeřky, které postoupily. Nechápala jsem, že mě nevybrali jako nejhezčí. Neuměla jsem tehdy vůbec prohrávat. Teď je to daleko lepší. Ve třinácti jsem byla ještě dětinská a hodně jsem neúspěch prožívala. Ale pak to přešlo a zkusila jsem i další soutěže.

Vedete si přesné záznamy o tom, které soutěže jste už absolvovala?

Přímo deníček si nevedu. Ale mám výstřižky z novin, rozhovory nebo články. Na základce jsem si psala klasický dívčí deníček o tom, co jsem prožívala, na co jsem myslela. Mám ho doteď schovaný. Kolikrát když ho otevřu, tak se směju. V té době jsem ještě neměla počítač, takže jsem se bavila tímhle. Nebo jsem si vystřihovala modelky a herečky, které se mi líbily.

A obdivujete některé z nich dosud?

Třeba Petru Němcovou nebo Terezu Maxovou.

Setkala jste se osobně s některou známou modelkou?

Na přehlídce jsem se setkala s Janou Doleželovou a s Jitkou Válkovou. Na rozhovory jsme moc času neměly. Jenom mě Jitka Válková naučila jeden trik. Měly jsme výrazně červené rtěnky, které se otiskovaly na zuby. Poradila mi, že mezi nalíčené rty si mám dát prst a vytáhnout ho z pusy ven. Přebytečná rtěnka zůstane na něm a ne na zubech.

Jak to máte se školou? Dá se při soutěži stíhat?

Je to docela náročný rok, protože letos maturuju. Ale chodím klasicky na denní studium a zatím se to dá stíhat. Chci zvládnout maturitu v běžném termínu. Pouze v případě, že pro mě Miss dopadne mimořádně dobře a budu mít nové povinnosti, přesunu maturitu na září. Zkoušek se ale nebojím. Moc absencí nemám.

Z čeho budete maturovat?

Z češtiny, z angličtiny, protože mám ráda jazyky, potom tam máme ekonomiku a techniku cestovního ruchu, což je můj obor. V praktické části vytváříme zájezd - program, itinerář a podobně.

Chcete studovat vysokou školu?

Chci se přihlásit na obor multimediální komunikace. Dívala jsem se, co to obnáší, a myslím, že by mě to bavilo. Jsou dvě možnosti, kam jít. Buď do Zlína, nebo do Prahy, ale tam jsou školy soukromé. Ovšem v souvislosti s modelingem by Praha byla lepší. A právě teď mám v modelingu dobrý start a byla by škoda to nevyužít.

Stará se o vás modelingová agentura?

Momentálně žádnou agenturu nemám. Podepsala jsem smlouvu s Českou Miss a další budoucnost je otevřená. Uvidíme po soutěži.

Všechny finalistky jely na soustředění do Thajska. Jaký tam pro vás připravili program?

Byl hodně pestrý. Měly jsme jen minimální volno. Po příletu jsme se ubytovaly na hotelu Royal Cliff v oblasti Pataya. Z hotelu byl krásný výhled na oceán. Zůstaly jsme v oblasti tři dny. Hned první den jsme jely navštívit tropickou zahradu. Hladily jsme si tygříky, fotily se s nimi. Některé holky natáčely medailonek s Gábinou Partyšovou.

Jak to v Thajsku vypadalo?

V Thajsku měli právě léto. Byla tam hodně vysoká vlhkost. Prostředí bylo občas divoké. Pamatuju si, že když jsme jely večer autobusem, bylo tam osmadvacet stupňů a pořád stejně vlhko. Celý pobyt si ale budu pamatovat do konce života. Bylo to překrásné. Poprvé jsem hrála golf. Myslela jsem si, jak je to jednoduché, ale než jsem se trefila do míčku, uběhlo asi deset minut. Byly jsme na show s delfíny. Hladily jsme si je. Vyskočili z vody, dali nám pusinku.

Co vás nyní v soutěži čeká?

V březnu to bude předfinálové soustředění, nácvik choreografie, media tréninky, zkouška oblečení, šaty, plavky, boty. Řekli nám, že budeme celý den chodit na podpatcích.

V kolika letech jste měla první podpatky?

Určitě jsem jako holka zkoušela máminy boty a promenádovala jsem se po bytě. Svoje vlastní boty na vysokém podpatku jsem měla někdy v sedmé třídě na základce.

A kdy jste měla svůj první set na líčení?

Moje maminka je kosmetička, takže mezi šminky jsem se pohybovala odmalička. Chodila jsem do salonu, vždycky na sebe něco piplala. Modré stíny, růžové tváře a rty, takže jsem vypadala jako strašidlo. Líčila jsem se vlastně odmala. Doufám, že teď už se líčím líp.

Máte hodně dlouhé vlasy. Nebojíte se, že vám je při přehlídkách zničí?

To se bát nemusím. Na přehlídkách jsou profesionálové. Nemám žádnou špatnou zkušenost. Svoje vlasy mám přirozeně vlnité, občas si je žehlím. Jako malá jsem měla komplex, protože mě rodiče ostříhali na kluka. Ve školce jsem měla vlasy krátké a tvrdé jako dráty, takže mi stály pořád nahoru. Když jsem pak konečně překonala kritickou délku, kdy si vlasy konečně lehly, bylo vyhráno.

To je vaše přírodní barva?

Barvit se chodím ke kamarádce kadeřnici. I teď si však musím přinést svoji barvu, protože jak mám vlasů moc a dlouhé, tak mám velkou spotřebu. Naposledy jsem spotřebovala čtyři balení barvy. Vyšlo to natěsno, takže příště musím koupit pět balení. A to jsem obešla dva obchody, protože v jednom už můj odstín došel a v tom druhém byly akorát poslední dvě krabičky.

Přítel počítá s tím, že se vám po soutěži může změnit život?

Ví, že si za tím jdu, takže mu nic jiného nezbývá. Už teď jsem na něho neměla moc času, ale myslím, že je v pohodě.

Co prarodiče, ti vám fandí?

Babička s dědou jsou nejlepší fanoušci. Děda si nahrává na kazetu každý klip a vystoupení v televizi, a když přijde návštěva, tak jim to přehrává.

Autor: Světlana Divilková

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.