Pojízdná prodejna přiveze všechno. Chleba, mléko i erotické časopisy
Nakoupit si v pojízdné prodejně, očima projít sortiment a ceny. Prohodit pár slov s jejími majiteli a s vesnickými lidmi, kteří na liazku nabitou zbožím čekají na dvaadvaceti návsích Strakonicka a Písecka a dvou Příbramska. S taškami, kárkami, peněženkou a seznamem toho, co všechno doma schází. Takové bylo sobotní odpoledne redaktorek Sedmičky.
S pojízdnou samoobsluhou se setkáváme kolem poledne v píseckých Draheničkách. „Jeden chleba, osm housek, rozinky, citron, banány,“ ozývá se od pokladny. „Pane vedoucí, dneska nemáte ty tvarohové trojhránky?“ ptá se pokladního žena v šátku.
S rozvážením zboží po vesnicích začínal Miroslav Plavec s Hanou Herbrickovou v jednadevadesátém roce. „V dobách, kdy Jednoty pojízdné prodejny rušily. Tehdy jich bylo v celé republice na osm set, teď už je nás pár desítek,“ říká Plavec.
Pracovní týden mají od pondělí do soboty. Od rána do večera. V zimě o něco kratší, v létě delší, protože jim přibudou zákazníci z řad chalupářů.
V pondělí jezdí pro zboží a od úterka do soboty je čekají ve stovce vesnic a vesniček, takových, kam cizí řidič bez navigace ani netrefí.
Ceny jako v marketech
„Chtěli by nás ještě i v dalších, protože klasické prodejny pro nerentabilnost stále ruší, ale nové přijímáme, jen když nám starostové připlatí na provoz. Už tak je to pro nás neúnosné. Jen si představte naše výdaje: silniční daň čtyři tisíce sedm set čtvrtletně, čtyřiadvacet tisíc roční pojištění, za bionaftu dáme pět tisíc týdně a k tomu naše mzdy,“ popisuje.
V regálech snad nechybí vůbec nic. Co si lidé přejí, to jim přivezou. Kromě běžného zboží jdou na odbyt i směsi pro drůbež, konzervy pro psy a kočky, dovezou ale i bombu s plynem.
Ceny jsou téměř stejné jako v supermarketech. Rohlík 1,90, mléko Populár 11,90, máslo kolem 24,90, protože proti minulému týdnu zdražilo. Osm druhů chleba v rozmezí od 19 do 29 korun.
V Ráztelích, které byly další na řadě, místní postrádali dvaaosmdesátiletou Barboru Vaňáčovou, a tak se za ní redaktorky vypravily domů.
„Bolely mě nohy, tak mi nakoupila tady Anička. Bydlím tu už šedesát let, krám ve vsi nikdy nebyl a s prodejnou jsme moc spokojení. Přijede jednou týdně a přiveze všechno,“ pochvaluje si.
Co jste mi to prodal?
Mezi zbožím nechybí ani noviny, časopisy nebo filmy na DVD. U pokladny je i pár erotických časopisů. „Jednou si ho koupila starší paní. Asi se ale nevšimla, o co jde. Jen mi řekla, dejte mi jedny tyhle noviny. Myslel jsem, že vidí, co kupuje. Ale kdepak. Příště jsem to od ní pěkně schytal. Co jste mi to prodal, vyjela na mě. „Úplně jsem se lekla. Musela jsem je zahodit. Co by si pomysleli mladí, kdyby to u mě našli,“ směje se Miroslav Plavec historce, která tak trochu připomíná scénky z filmů Slunce, seno… V Svučicích, Mišovicích, Minicích a dalších sedmnácti obcích se situace opakovala. Sobota v pojízdné prodejně končila kolem půl osmé večer.
Před rokem 1989 měla zásobování vesnic formou pojízdních obchodů na starosti Spotřební družstva Jednota.
„V jednadevadesátém roce jsme je rušili, protože stát to nepodporoval. Soukromě s nimi dál jezdili jejich bývalí vedoucí. Postupně ale většina z nich také skončila,“ říká Vladimír Švec, předseda Jednoty COOP ve Volyni, která má jen na Strakonicku dvaačtyřicet „kamenných“ prodejen. Potvrzuje, že provozovat pojízdnou prodejnu je dost velká investice.
