Policista v sedle budí respekt. Těm zlínským slouží osm koní
Při zásahu poblíž fotbalových stadionů, na demonstracích, při pochůzce v chatařských oblastech nebo na velkých společenských akcích pomáhají zlínským policistům čtyřnozí kolegové - koně. Oddíl jízdní policie vznikl ve Zlíně před sedmnácti lety a u zrodu jedné ze tří jízdních zásahových jednotek v republice stál Ladislav Drábek, který dnes oddělení vede.
„Když jsem se dozvěděl, že ve Zlíně vznikne jízdní policie, tak jsem se přihlásil. Od malička jsem se pohyboval kolem koní, protože jsme je doma chovali, takže jsem měl určité předpoklady. Prošel jsem výběrovým řízením, ve kterém bylo skoro čtyřicet dalších lidí. Vybrali nás pět a od té doby pracuji u policie,“ vzpomíná Drábek.
Policejní kůň? Valach
Základem jízdní jednotky jsou speciálně vycvičená zvířata. „První koně jsme si museli sami vychovat. Policejní kůň totiž musí být klidný, konstitučně pevný a odolný. Vybíráme si české teplokrevníky, máme s nimi nejlepší zkušenosti. Zkoušeli jsme trénovat i kobylu, ale nejlépe se osvědčují valaši. Jsou vyrovnanější než hřebci nebo klisny,“ tvrdí Drábek.
Aby byl kůň v kondici, je nezbytné, aby pravidelně trénoval. „Dvakrát týdně zvířata cvičíme proti rušivým jevům. To znamená, že po nich házíme pet lahve, koberce nebo prapory, zkrátka to, co simuluje pouliční vřavu. Kůň by to měl ustát nebo jít dopředu mezi lidi,“ vysvětluje zkušený odborník.
Speciálním výcvikem neprocházejí jen koně, ale také policisté, kteří sedí v moderním brnění v jejich sedlech. „Podmínkou pro přijetí je, že musí policista umět dobře jezdit. Takových je ale málo. Kupodivu je lehčí najít dobrou jezdkyni. Je to tím, že ženy mají ke koním bližší vztah,“ míní Drábek.
Základním předpokladem pro koně i jeho jezdce je psychická odolnost. „Pokud zvíře nezvládá kritické situace, musím ho vyřadit. To se u nás zatím ještě nestalo, ale třeba v Praze se to dělá. Mají tam na zvířata vyšší nároky,“ připustil Drábek.
Do služby zasahují koně po zacvičení, tedy asi v pěti letech, kdy se blíží k dospělosti. Někteří vyrážejí do akcí třeba i patnáct let vkuse. „Nedávno jsme ze služby vyřazovali dvacetiletého koně, se kterým jsme před sedmnácti lety začínali. To byl ale ojedinělý případ. Záleží vždycky na zdraví zvířete,“ upozorňuje šéf jízdní policie.
Důchodu v policejních stájích si však vysloužilci neužijí. „Policejní ředitelství koně vyřadí ze služby, takže se musíme postarat o to, aby někde v klidu dožil. Je to těžké, ale zatím se nám to daří,“ říká Drábek.
Pouliční války
Zatímco v západní Evropě byly jízdní jednotky vždycky běžnou součástí policie, v tuzemsku se objevily až v devadesátých letech minulého století. „V západních zemích má jízdní policie daleko větší tradici,“ soudí Drábek. „Kůň má obrovský efekt. Je to šest metráků živé hmoty plus policista, který sedí vysoko a všechno vidí. Určitě to vzbuzuje respekt. Je to psychologická záležitost. Často stačí, když stojíme v ulicích a nemusíme ani zasahovat,“ dodal Drábek.
Přítomnost hlídek na koních oceňují i funkcionáři zlínského fotbalového oddílu, kteří je využívali v minulých letech během působení mužstva v nejvyšší soutěži. „Při zápasech s Baníkem nebo se Spartou byli policisté na koních vždycky přítomní před stadionem. Bylo znát, že i ti nejdivočejší fanoušci z nich měli respekt,“ podotkl sekretář klubu Petr Klhůfek.
Nejtěžší zásah však jednotka absolvovala loni 4. dubna, kdy oddíl pomáhal při pochodu extrémní pravice v Přerově. „Byla to téměř malá válka. Vzduchem létaly flašky, dlažební kostky a dýmovnice. Nic horšího jsem zatím v kariéře nezažil,“ přiznal zlínský policista Dalibor Břečka.
Podle Drábka při pouličních šarvátkách za asistence jízdní policie může dojít i ke zraněním. „Není pravda, že kůň na člověka nešlápne. Když mu jezdec velí postoupit dopředu, musí jít dopředu a snadno může šlápnout někomu na nohu. Už se to i stalo, ale nešlo o nic vážného,“ uzavřel Drábek.
