1. Martin Křena, 22 let, student, Lysá nad Labem
Martin Křena z Lysé nad Labem na první den roku 2009 nikdy nezapomene. Zachránil totiž život svému nevlastnímu otci, pod kterým se probořil led.
„Šli jsme bruslit na zatopený pískový lom, kde už se netěží. Na ledě to sice trošku praskalo, ale táta se s hokejkou rozjel dopředu a najednou se probořil. Říkal jsem si, to je dobrý, určitě vyleze,“ vzpomíná na bezmála rok staré události Křena.
„Pak jsem ale viděl, že se něco děje. Plácal se ve vodě a led se dál a dál prolamoval. Rozjel jsem se k němu a led začal praskat i pode mnou. Tak jsem rozložil váhu, po čtyřech k němu dostal a podal mu hokejku, které se chytil,“ popisuje dramatické chvíle dvaadvacetiletý student ekonomie Křena.
Prvního ledna se tak u Křenů nebude slavit jen nový rok. „Budou to takové druhé narozeniny,“ přitakává Křena, mezi jehož koníčky patří i horolezectví. To mu možná pomohlo zachovat v kritické situaci chladnou hlavu.
„Ale když jsem si pak zpětně všechno vybavil, udělal bych některé věci jinak. Měl jsem si alespoň vyzout brusle, kdybych se také probořil,“ tvrdí Křena.
O jeho činu se dozvěděli i na radnici. V říjnu dostal od vedení Lysé nad Labem vyznamenání. „Asi se to dozvěděli z hlášení hasičů nebo policie,“ dodal Křena.
2. Věra Suchá, 34 let, zdravotní sestra, Kutná Hora
Někdy člověk nemusí zachraňovat životy, aby prokázal statečnost. Věra Suchá z Kutnohorska ukázala odvahu v boji se zákeřnou nemocí. Teď se snaží pomáhat jiným pacientům, kteří také trpí roztroušenou sklerózou.
Sama onemocněla hned po maturitě. „V osmnácti jsem měla pocit, že mám svět před sebou. A najednou bum. Nebyla jsem schopná se najíst, vyčistit si zuby,“ vzpomíná Suchá.
Nejprve si nemoc nechtěla vůbec připustit. „První dojem? Šok. Nemoc jsem dlouho odmítala,“ vysvětluje Suchá. Ještě dva roky po diagnostikování roztroušené sklerózy doufala, že se doktoři spletli.
„Nakonec nezbylo, než s tím začít něco dělat,“ říká Suchá, které se podařilo nemoc zčásti překonat.
Sama ví, jak je důležitá rehabilitace, proto pomáhá podobně nemocným. Ve Středočeském kraji založila jedinou pobočku Rosky, společnosti na pomoc pacientům s roztroušenou sklerózou. Uvažuje také o projektu rehabilitačního centra.
„U nás žije asi patnáct tisíc lidí s roztroušenou sklerózou, ale centrum pro rehabilitaci není žádné,“ shrnuje neveselou situaci Suchá.
Už má na Kutnohorsku vyhlédnutý i objekt, který by se pro centrum hodil. „Sháníme peníze. Na koupi nám však nikdo dotaci nedá, jen na rekonstrukci,“ dodává Suchá.
3. Jan Fiala, 27 let, policista, Milovice
Nabídnout Janu Fialovi z nymburské policie něco do kapsy se řidičům nevyplácí. Úplatky mladík z dopravního inspektorátu nejen nepřijímá, ale rovnou hlásí jako trestný čin.
„Asi každý dvacátý řidič nabídne něco do kapsy, když mu nenapíšu pokutu,“ shrnuje snahu řidičů odjet bez ztráty bodů Fiala.
Ten by pro upláceníschopné řidiče mohl být noční můrou.
„Pokud to po prvním upozornění pochopí, tak na to zapomenu. Pokud pokračuje, upozorním ho, že ho nahrávám. Pak to klasifikujeme jako trestný čin,“ dodává Fiala.
Jeho specialitou jsou také kontroly řidičů, kteří jsou pod vlivem drog. „Nejčastěji jsou to marihuana nebo pervitin,“ líčí Fiala.
„Řidiči pod vlivem drog jsou spíš v útlumu. Nikdy s nikým nebyl problém. Lidi jsou paradoxně mnohem víc nepříjemní po menším přestupku, než je řízení pod vlivem drog,“ dodává Fiala.
Za celoroční dobrou práci na inspektorátu a v pořádkové jednotce ocenilo Jana Fialu Krajské ředitelství Policie ČR třetím místem v kategorii Policista roku 2009.
Uniforma ho lákala odmalička, měl to v rodině. „Otec byl u armády. Já šel po roční vojně hned k policii,“ dodal oceněný nadstrážmistr Fiala.
4. Ondřej Severa, 14 let, žák, Kolín
Ani dospělý člověk často neví, jak pomoci zraněným při dopravní nehodě. Zato čtrnáctiletý Ondřej Severa dobře věděl, co musí udělat, když jeho spolužák ošklivě spadl z kola.
Oba chlapci jezdili mezi Kolínem a Sendražicemi kolem kopce zvaného místními Viničák. Ondřejův kamarád, Jakub Vápeník z Veltrub, přepadl přes rameno z kola a uhodil se do hlavy.
„Postupně upadával do bezvědomí a nemohl mluvit, byl v šoku. Polil jsem ho vodou z lahve. Trochu ho to probralo,“ vzpomíná Severa. Mezitím zavolal záchranku. „Bylo mi ale jasné, že se jim to bude špatně hledat. Proto jsem vyrazil přímo k silnici,“ řekl Severa.
Zraněný Jakub měl štěstí, směrem k Viničáku zrovna přijížděla hlídka městských strážníků. Ondřej je zastavil a poslal ke zraněnému. Za deset minut dorazila i záchranka. „Kamaráda si několik dní nechali na jednotce intenzivní péče kvůli těžkému otřesu mozku,“ dodal Severa, který chodí do deváté třídy ZŠ Mnichovická.
5. Bohuslav Halva, 80 let, důchodce, Kolín
Velkou dávku statečnosti musel ve svém životě prokázat Bohuslav Halva, který žije v Kolíně už víc než pětačtyřicet let. Zažil druhou světovou válku, účastnil se odboje proti nastupujícímu komunismu a strávil osm let v uranových dolech v Jáchymově.
Do odboje se zapojil jako dvacetiletý. „Už v roce 1945 jsme psali protikomunistické letáky. Ale taky jsme byli ozbrojeni. Zůstaly nám zbraně po Němcích,“ vypráví Halva, rodák z Budislavi u Litomyšle.
V odbojové skupině jich tehdy bylo třicet, většinou skautů a sokolů. Bojovali ale nejen letáky.
Vloupali se na poštu pro služební zbraň, kterou měl poštmistr v šupleti, strašili tajemníka KSČ střelbou do okna nebo zorganizovali útěk dvou členů skupiny do USA.
„Po Budislavi jezdili antony estébáci a zatýkali každého, kdo jim přišel pod ruku,“ vzpomíná Halva. Při jednom z výslechů padlo i Halvovo jméno. Pak si pánové v kožených kabátech přijeli také pro něj.
„Našli u mě bubínkový kolt a boxera, ale nevěřili, že toho mám tak málo. Našli i letáky s hesly Ať žije republika Tomáše Garrigua Masaryka a nebo Komunisti, připravte si ranec, uděláme s vámi tanec,“ vypočítává osmdesátiletý člen Konfederace politických vězňů Halva.
Za činnost v odboji, tedy velezradu, ho odsoudili na deset let do jáchymovských uranových dolů, deset tisíc pokuty a ke ztrátě občanských práv.
„V tu chvíli jsem přestal být člověkem. Stal se ze mě mukl číslo 015964,“ říká Halva.
Na roky strávené v táboře Rovnost se mu nevzpomíná lehce. „Ráno jsme dostali černou meltu a devatenáct deka chleba na den. Návštěva za mnou za ty roky mohla jen jednou. Přijela maminka,“ podotýká Halva.
Po propuštění nemohl najít práci v rodné Budislavi. Přes Českou Třebovou a Ústí nad Labem nakonec dorazil do Kolína, kde žije od roku 1965.
„StB si mě zdálky pořád hlídala,“ uzavírá Halva, který v Kolíně do důchodu pracoval jako řidič autobusu.
6. Ladislav Kejda, 59 let, tajemník Městského úřadu, Pečky
Ladislav Kejda, tajemník Městského úřadu v Pečkách, zachránil život jednomu z místních lidí, který se rozhodl před radnicí demonstrativně upálit.
Pracovnice městského úřadu z okna viděla, jak se muž polévá tekutinou – benzinem, a zavolala spolupracovníky.
„Zrovna jsme měli poradu. Vyběhl jsem já a kolega s hasicím přístrojem,“ popisuje událost Kejda. Nejprve se snažili muži jeho úmysl rozmluvit, slova však nepomáhala.
„Blábolil nesmysly. Byl úplně mimo,“ vzpomíná Kejda na den, kdy se o sebevraždu pokusil dvaapadesátiletý správce hřbitova. I přes domluvy se muž opravdu pokusil zapálit, zapalovač mu ovšem kvůli větru nechtěl hořet.
„Srazil jsem ho na zem a zapalovač mu vytrhl z ruky,“ popisuje tajemník Kejda.
Neúspěšnému sebevrahovi lékařka píchla uklidňující injekci a přivolaná policie ho odvezla na psychiatrii.
7. Zdeněk Duběnka, 57 let, invalidní důchodce, Poděbrady
Dvousetlitrový sud. Tolik krve už daroval Zdeněk Duběnka z Poděbrad.
„S dobrovolným dárcovstvím krve jsem začal na vojně v devatenácti. Přišlo mi to automatické, protože ji dlouhá léta darovala moje maminka. Před pár dny jsem byl na 466. odběru,“ říká Duběnka. Své zásluhy ale nepřeceňuje.
„Mně to nic neudělá a jiným to pomůže. Nikdo z nás neví, kdy může krev potřebovat,“ vysvětluje Duběnka, který pracoval u dráhy jako posunovač, ale po úrazu zůstal v invalidním důchodu.
Prospívá to zdraví. „Tím, že se mi krev obnovuje, cítím se mladý,“ dodal Duběnka.
