Noční službu s policisty mohl týdeník Sedmička zažít po dohodě s berounským velitelstvím. Některé výjezdy by si množstvím adrenalinového vzrušení v ničem nezadaly se skokem z mostu na gumovém laně. Došlo i na pouta, donucovací prostředky a uvěznění výtržníka do cely předběžného zadržení.
Noční šichta strážců pořádku začíná v půl osmé večer a končí v půl osmé ráno. K prvnímu výjezdu vyrážíme před devátou večerní. Ohlašovatel ze Sadové ulicie oznámil na číslo 158, že v parku u Zábranského kostela se poflakuje skupina strach nahánějících osob. Vyrážíme do míst, kde v poslední době došlo k několika loupežným přepadením. „V Berouně teď bylo víc elpíček, než je průměr. Skupinu recidivistů jsme před nedávnem zadrželi a teď je poměrně klid,“ říká jeden z policistů, praporčík Václav Rösler, když s halogeny pročesáváme park v místě bývalého Zábranského hřbitova.
Elpíčka jsou v policejní hantýrce loupežná přepadení. Individua se kolem kostela poflakují i po úspěšném zátahu před několika týdny. Policisté je mohou legitimovat. Pokud nedělají něco protizákonného, kompetence strážců zákona končí. Kontrolované osoby se jim vysmějí a jdou si po svém. Ti, kteří okupují okolí Plzeňky, považují toto území za teritorium svého gangu. Podle policistů jde většinou o osoby tmavší pleti.
Z vysílačky se ozývá hlas operátorky. V Sadové ulici někdo údajně běhá po střechách. Silnými reflektory osvětlujeme zákoutí této čtvrti a odjíždíme na nádraží, kde by se měl nacházet bezdomovec. Jeho svědectví by mohlo rozlousknout jeden letitý policejní pomník v podobě hospodské rvačky zakončené trestním oznámením. Po sepsání výpovědi přímo před bistrem odjíždíme na služebnu.
Operátorka nás ale hned od nádraží žene do jedné vesnice za Berounem, kde agresivní manžel ohrožuje svojí ženu, s níž po rozvodu obývá luxusní rodinný dům. Vystrašená žena zavolala policii na pomoc. Agresivní a opilý manžel jí údajně nejprve nadával a poté ženu i napadl.
V objektu sedí opilý dvoumetrový golem a pláče na rameni svého ještě opilejšího otce. Agresivitu skutečně nepotlačuje a to ani směrem k policistům. Po krátkém souboji ve volném stylu usedá s klepety za zády na zadní sedadlo služební octavie. Zatímco jeden z policistů zapisuje v domě výpověď vyděšené oznamovatelky, druhý si v autě užívá festivalu lidských emocí. Srdcervoucí vyznání lásky ke své bývalé choti náhle střídá výlev tak neskutečné zlosti, že kdyby policisté vyslyšeli jeho výzvy k okamžitému sundání pout, sloužební oktávku by nejspíš rozpáral jako konzervu od sardinek. Zbytek směny oběma mužům zabralo sepsání zmatečné výpovědi. Jedna noční služba nemůže potvrdit pravdivost lidové slovesnosti o inteligenci policistů. Jisté ale je, že to vůbec nemají lehké.
