Poprat se umí i holky. Hlavně na ledě

Tereza Plánková se s ledním hokejem setkávala odmalička. Dcera hokejového brankáře Stanislava Plánky se do nejrychlejší kolektivní hry světa zamilovala, přesvědčila rodiče, aby ji dovolili ho hrát a navíc k ženskému hokeji přivedla i tatínka. Pod jeho vedením získaly Opavanky v letech 2001 až 2006 pět titulů mistra České republiky. „Rodiče nadšení nebyli. Říkali mi, že holky přece hokej nehrají. Ale já si to nenechala vymluvit,“ řekla pětadvacetiletá Plánková.

Jak se stane, že mladá dívka zatouží po hokejce a bruslích?

Už si ani nepamatuji, co mě vlastně na hokeji tak nadchlo. Nejspíš ale skutečnost, že ho hraje i taťka. Dlouhá léta chytal za Opavu.

Takže rodiče doma okamžitě souhlasili?

Nejprve se mě rodiče snažili přemluvit, ať si to rozmyslím. Vysvětlovali mi, že holky hokej nehrají. Jenže já jsem potom našla článek o ženském hokeji v Opavě a už jsem si nic nenechala namluvit. Nakonec to byl táta, kdo mě naučil bruslit a začal trénovat. Později pomáhal s tréninkem brankářek, až nakonec převzal vedení opavského ženského týmu úplně.

Když jste odjížděla do Anglie, počítala jste s tím, že budete hrát hokej i tam?

Původně jsem se chtěla jenom naučit řeč, nakonec jsem si ale našla práci a v Anglii zůstala. Věděla jsem, že ve městě, kam se chystám, mají ženský hokejový tým. Pár měsíců jsem za Milton Keynes i hrála. Potom jsem se přestěhovala a tam už holky hokej nehrály. Po čtyřech letech mi ale hokej začal hodně chybět a tak jsem se k němu vrátila.

Za jaký tým momentálně nastupujete?

Hraju za Chelmsford Cobras a celkem se nám daří. Loni jsme vyhrály ligu, což se naposledy povedlo v roce 1996. Získaly jsme i titul tým roku v našem okrese Essex. Letos jsme zatím čtvrtí.

Kolik chodí na vaše zápasy diváků?

Většinou přijdou známí a rodiče. Naše zápasy nejsou tak navštěvované jako ty od mužů.

Kde hrají ženy lepší hokej? V Česku, nebo v Anglii?

Lepší a trochu i tvrdší hokej hrají holky v Česku. Ale nemůžu srovnávat nejvyšší soutěže. Chelmsford hraje první divizi Jižní ligy. Trénujeme jen jednou týdně v pátek večer od půl jedenácté do půlnoci. V Opavě jsme se připravovaly až třikrát týdně, navíc v mnohem normálnějším čase. Každý víkend jsme hrály zápasy. Tady jich hrajeme méně.

Mají ženy jiný přístup k hokeji než muži?

Asi jak které. Já už hraju jen pro zábavu ve volném čase. Jsou ale holky, které se hokejem živí a obětují mu všechno. Zákonitě mu proto musejí dávat mnohem více. V tomhle jsou na tom podle mého muži úplně stejně jako ženy.

Je v ženském hokeji běžné, podobně jako u toho mužského, že zápas bolí a  občas končí třeba vyraženým zubem?

Není to zas až tak tvrdé, ale každému občas rupnou nervy, obzvlášť když o něco jde. To se pak umí poprat i holky.

Neleknou se vás muži, když jim řeknete, jaký sport děláte?

Věřím, že ne, alespoň se mi to ještě nestalo. Spíš se diví, protože předtím netušili, že i holky hrají hokej. Na jaké postu hrajete?

Momentálně naskakuju na led jako centr, ale většinu mé hokejové kariéry v Česku jsem hrála na levém křídle. Myslím, že za to mohla touha dát gól a udělat nějaké to vítězné gesto.