Poražené robotické auto se bude učit od závodníků

Robotem ovládané nebo chcete-li "autonomní" Audi TT si to rozdalo na okruhu Thunderhill v Kalifornii s vozem, který řídil závodník. Narozdíl od šachového počítače, který v roce 1997 porazil mistra světa Kasparova, automobilový robot tentokrát s člověkem prohrál. Bylo to však jen o pár sekund. Kdoví, jak mohou dopadnout další souboje (počítač Deep Blue porazil Kasparova až napodruhé).

Závod nebyl pouhou atrakcí, šlo o součást výzkumu Standfordské university, který přispívá k rozvoji kontrolních systémů použitelných v běžných automobilech. Profesor Chris Gerdes, vedoucí automobilového výzkumu na Stanfordu řekl, že Thunderhill byl vybrán, protože jeho profil s patnácti zatáčkami dokonale prověří systémy, neboť tu lze vyzkoušet širokou škálu jízdních situací; některé zatáčky je možné projíždět vysokou rychlostí, jsou tu i šikany náročné na správnou stopu vozu a také ostré zatáčky za rovinkou, kde auto dosahuje kolem 185 kilometrů za hodinu.

Robotickému audi technici přezdívají Shelley – podle francouzské ralleyové závodnice Michelle Moutonové, která dvakrát vyhrála slavný závod do vrchu Pikes Peak. Automobil je vybaven senzory, které vyhodnocují svou polohu vůči silnici, a řízení posílají zpět informace o okamžité přilnavosti pneumatik. Výsledkem je pak nejlepší (ne vždy však nejrychlejší) stopa k projetí zatáčky.

Video z testování robotického audi Shelley

Robotické audi Shelley se tedy v průběhu tří okruhů „seznámilo“ s tratí, a potom vyzvalo závodníka, který byl s okruhem dobře obeznámen. Závodník také zajel o několik vteřin lepší čas. „Lidský řidič dobře zná a cítí meze auta, a když je pak schopen jít kousek za tyto meze, získává rozhodující výhodu,“ vysvětluje profesor Gerdes.

Závodní jízda v podání Colina McRae (British Rally 2001)

Zatímco robot hledá optimální stopu odpovídající adhezi pneumatik, jezdci se závodními zkušenostmi si i za hranicemi přilnavosti umějí pomoci řízením, brzdami a plynem tak, aby auto stále kontrolovali a jeli ve výsledku rychleji. Standfordský tým chce právě proto agresivní postupy v řízení vtisknout i do algoritmů svých řídících systémů.

Technologie se musí ještě učit

„Za hranicí adheze už volant nestačí, tedy určitě ne k tomu, abyste ještě zrychlili,“ říká Gerdes. „Závodní řidiči úmyslně využívají brzdy a plynu, aby zatáčku projeli rychleji. Jde, pro normálního člověka, o jakési proti-intuitivní chování, a právě to potřebujeme dát do programu. V našem výzkumu nás tedy neinspirují technologie, ale spíš výjimečné schopnosti člověka, které chceme technologiím předat.“

Cílem standfordského výzkumu není vytvořit plně robotizované závodní auto, ale vědci chtějí zdokonalit aktivní bezpečnostní systémy, aby lépe pomáhaly řidičům v mezních situacích. „Současné asistenční systémy v autech vlastně aktivně znemožňují provedení manévrů, které nejlepší jezdi používají, aby zabránili maléru nebo se z něho dostali,“ dodává Gerdes.

Jízda na závodní trati je jediným způsobem, jak poznat a využít jezdecké schopnosti. Pak se ke slovu opět dostane matematika, která bude muset vyřešit úkol, jak udržet auto na silnici v ostré zatáčce i ve vysoké rychlosti, což je situace podobná té, jako když se vůz ocitne na ledu. V obou případech jde o výpočet založený na třecí síle mezi silnicí a penumatikami.

„V budoucnu nebudou v autech jen soubory systémů, které něčemu pouze zabraňují, ale tyto systémy by měly přemýšlet víc „holisticky“, celkově, tak jako přemýšlejí ti nejlepší řidiči z nás,“ uzavírá profesor Gerdes.