Posila, ale Číňanku nenahradí
Dlouhé týdny tajilo vedení klubu extraligových stolních tenistek z Hodonína jméno ženy, kterou si vyhlédlo jako posilu pro nadcházející ročník. Je jí devětatřicetiletá Natálie Horák, rodačka z Ukrajiny, která hrála dvanáct let v Německu.
„Působila u nás už v letech 1992–1995, takže zkušenosti s ní máme a o její výkonnosti také víme,“ ujišťuje Richard Brhel, předseda letošních semifinalistek české nejvyšší soutěže, s nimiž Horák už podepsala smlouvu.
Trénovala v Hodoníně
Hodoníňanky tak po prázdninách vyrukují na soupeřky se čtveřicí Vachovcová, Matelová, Pelcmanová a právě Horák. Ta by se měla poprat o post týmové dvojky, podle svých slov se však spíše připravuje až jako číslo tři.
„I když jsem hrála v zahraničí, s klubem jsem nikdy neztratila kontakt. Vždycky jsem se na novou sezonu připravovala v Hodoníně,“ říká Horák, která si po létech v Německu ponechala zkrácenou verzi jména.
Zkušená stolní tenistka žije v Dubňanech, kde se vdala a odkud za angažmá většinou dojížděla. Trvalý přesun na jižní Moravu vítá. Už jen kvůli ani ne dvouleté dceři. „Myslím, že budu užitečná hlavně v tréninku, kdy se stanu sparing partnerem mladším holkám,“ zamýšlí se Horák.
Klub v čele s Brhelem vsadil pro nový ročník na vyrovnaný tým, který by měla opět táhnout Alena Vachovcová. Ukrajinka totiž podle něj nenahradí bývalou jedničku Shi Dan. „To se jí asi nepovede, Číňanka byla lepší,“ tvrdí předseda o Asiatce, která si v minulé sezoně našla zaměstnání doma v Číně. Šance na její návrat je tak pro nadcházející ročník mizivá.
„Dojde k tomu jedině tehdy, když na ni budeme mít peníze a zájem bude mít i ona. Jestli ji potřebujeme, zjistíme až při mistrovských zápasech,“ vysvětluje Brhel.
Těšila se domů
Výraznou nápovědu by měly dát právě výsledky ukrajinské hráčky, která se do Hodonína vrací po patnácti letech. Ještě než na začátku devadesátých let dorazila na jih Moravy, působila na Slovensku. Pak se z Hodonína přesunula do Německa, kde hájila barvy tří klubů. Vyzkoušela si zejména druhou a třetí nejvyšší soutěž.
„Nejvíc se mi líbilo v Grossburgwedelu. Tam jsem hrála osm let,“ vypráví dobrou češtinou. Na návrat do známých míst se těší. „Hodonín je pro mě takový domácí klub. Loni mu uteklo finále a titul získala Břeclav. Letos si myslím, že jsou šance opět vyrovnané,“ míní Horák.
Tahanici o co nejvyšší místo v týmu odmítá. Ví, že mladší děvčata potřebují nabrat další zkušenosti. „Kdyby mi bylo míň let, bylo by to asi jiné. Teď už se nikam netlačím,“ dodává klidným hlasem.
