Poslední ro(c)k na Rumburaku? Hrajeme dál, říká nájemce chaty | E15.cz

Poslední ro(c)k na Rumburaku? Hrajeme dál, říká nájemce chaty

Kateřina Wegnerová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Rumburak není jen noční můrou princezny Arabely. V Krušných horách platí už dlouhá léta za vyhlášenou hospodu.

Je to nejlepší místo pro koncert na českých horách, říká se o sportovním bistru nad lyžařským areálem Neklid. Na Rumburaku se stihla už vystřídat spousta kapel z celé republiky, za patnáct let muzicírování vyrostla na půl cesty mezi Klínovcem a Božím Darem legenda. Díky Vlastimilu Borovičkovi, který se tady stejně dlouhou dobu stará o produkci. Zřejmě nejznámějšímu hospodskému v Krušných horách. „Chtěl jsem být na horách. Pracovat a lyžovat,“ říká Borovička o své životní lásce.

Neklid před dvaceti lety zrovna nepatřil mezi velká střediska.

Býval tady jeden háček a jedna kotva, později přibyla další. Čekali jsme ale, že se to tady rozroste.

Odkdy jste na Rumburaku?

Do nájmu jsem si ho vzal až někdy po roce 1998. Vypomáhal jsem tady a zařizoval koncerty už ale nějakou dobu předtím. Začínal jsem u škopku, asi čtyři roky jsem na Rumburaku umýval nádobí. Dělal jsem na vleku, v nájmu to tady měla jiná parta.

Proč jste si vybral zrovna tohle místo?

Hlavní a zásadní důvod, proč jsem šel sem, bylo to, abychom se měli kde slézat. Dřív to bylo v restauraci Sport na Božím Daru, tam jsme se scházeli spoustu let. Po revoluci se z hospody ale stal úplně jiný typ podniku a my, co jezdili na hory pořád, jsme najednou neměli kam jít.

Na Rumburaku to ještě nešlo?

Ten už tenkrát sice existoval, stojí od dvaaosmdesátého roku. Ale byl to čistě jen bufet, do kterého se chodilo na obědy. Všichni, kdo ho měli v nájmu, měli otevřeno od devíti do čtyř odpoledne. A pak konec. Já to tady chtěl dál provozovat jako bufet pro lyžaře, na večer jsem tady ale plánoval akce. Lidi z Božáku se mohli sebrat a jít, měli kam. Bylo kde posedět, kde pařit. A k tomu patří taky sobotní koncerty.

Už patnáct let.

Koncerty se dostaly do podvědomí lidí, takže jsme tady mohli začít dělat i trochu lepší věci. Návštěvnost byla docela dobrá, mohli jsme sem přivézt Tři Sestry, třikrát tady byl Visací Zámek, Gaia Mesiah. Hlavně tady ale hrávaly známé místní kapely: Coda, Proměny nebo Longton rock and roll Band.

Jak je to s hraním teď?

Koncerty děláme pořád, jsou s tím ale problémy. Dorostla nová generace mladých lidí, kteří na koncerty nechodí tolik jako dřív. Nemám nic proti tomu, když si někdo hulí jednoho jointa za druhým. Nemají ale zájem o muziku a svým chováním mi odsud vypudili lidi, kteří sem jezdívali hlavně kvůli muzice. Byli to pro mě dobří zákazníci, nechtěli ale šlapat po rozbitém skle.

Před dvaceti lety zlenivěla mládež na Západě, takže je teď ta česká jen dohnala, ne?

To bych neřekl. Chodí ke mně mladí z Oberwiesenthalu. Pravidelně. Na druhé straně kopce nic nemají, tak vyrazí každou sobotu sem. Na každou muziku, je to celkem velká parta. Nedělají bordel, dobře se baví, pohoda. Minule mi řekli, že tu chtějí slavit narozeniny a přijde jich dvacet nebo třicet. Nakonec jich ve finále přišlo sedmdesát.

Češi mají hlouběji do kapsy. Zaplatí za pivo a k tomu ještě vstupné.

O to nejde, za lístek se vybíralo čtyřicet korun. Dostat z lidí vstupné je ale stejně problém všeobecně. Ať je to tady, ve Varech ve Slash baru, Lidovém domě, nebo to bylo v Propagandě. Mladí se neumí bavit, jen se zhulí. A když už přijdou na koncert, tak ve dvanáct.

Na koncert po koncertu. To si pak od vás asi něco vyslechnou?

Nejde ani tak o mě, nefér to je hlavně kvůli kapelám. Pořád mají zájem si tady zahrát, Rumburak je mezi nimi stále vyhlášený. Pak sem ale jedou sto nebo dvě stě kilometrů, složí aparaturu, připraví se na osmou hodinu, jak píšeme na plakátech, a pak sedí sami u stolu do deseti do večera, než začnou chodit lidi. Pořád se ptají: Kdy už přijdou? A mládež je zatím zastrkaná po chatách. Nejdřív se musí pořádně zlít a zhulit, než přijde sem.

Jak se to dá změnit?

Budeme to řešit. Na Facebooku chystáme anketu: Co bude dál s koncerty na Rumburaku? Potřebujeme, aby se k tomu lidi vyjádřili, jestli tady dál vůbec něco chtějí. Jestli máme pokračovat. Tohle je totiž problém.

Hlasovat v anketě ještě neznamená přijít pak na koncert.

Vím, je to paradox. Stejně jako když pak přijdu dolů na Boží Dar na pivo a vyslechnu si, jak jsem zrušil jeden nebo dva koncerty a že se tu už nic neděje, že tu není kam jít a jak je to tu mrtvé. Až zas příště něco udělám, hrozně rád je všechny na Rumburaku uvidím. Sedí u piva a na muziku nepřijdou.

Možná mají rádi jiný typ hudby.

Jasně, každému se nemusí líbit všechno. Žánry tady ale střídám. Jednou udělám blues, podruhé rock, pak hardcore. Na své si přijde každý. A že o koncertu někdo neví? Na plakátech to myslím visí dost dlouho dopředu.

Třeba si myslí, že Rumburak už nestojí. Loni se měl bourat.

Už loni bylo v novinách i televizích, že to bude poslední sezona, že se bude Rumburak bourat a vyroste tady nová stavba. A nebouralo se. Teď je poslední sezona ta letošní, stavět se má na jaře. Podrobnosti k tomu ale nevím. Tohle není otázka na mě, ale na majitele.

Přijde Neklid o koncerty?

S nimi se počítá dál, vyrostou tady pro to nové prostory. Majiteli se líbí, že se tady takové akce dělají. A nejen majiteli. I starostové Božího Daru a Oberwiesenthalu jsou rádi, že tady v Krušných horách máme něco takového, jako je Rumburak.

Autor: Kateřina Wegnerová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video