Na letišti v Deadman’s Cay už na mě čeká Ramona Taylor, kterou vidím poprvé v životě. Přesto mě hned obejme, jako bychom byly staré známé, a pak už nasedáme do auta a vyjíždíme směrem k mému pronajatému domečku. Ramona vesele troubí na kolemjedoucí auta – je to místní oblíbený pozdrav, kterého si v následujících dvou měsících užiju víc než dost.
Po ostrově vede jediná hlavní cesta. Žádné dopravní zácpy zde neexistují. Jdete pěšky a máte namířeno někam daleko? Můžete bez obav nasednout do prvního auta, které vám zastaví. Doma nebo již v hodinu vzdáleném Nassau by to bylo nemyslitelné, ale tady je to součást soužití zdejších lidí.
Ramona se na ostrově narodila a po několika letech života na Seychelách, ve Spojených státech, Africe a cestování po Evropě se vrátila zpět. „Sem prostě patřím. Jsem tady doma,“ říká s jistotou v hlase.
Po pár dnech si v obchodě v Salt Pond povídám s prodavačem Georgem. Ukazuje na vysoký kopec před námi, kde stojí opuštěný dům. „Vidíš? Odtud jsem chodil do školy pěšky, každý den. Museli jsme projít celé hodiny v horku. Chodil jsem do školy i v Nassau, ale tento ostrov bych nevyměnil za nic na světě.“
Z lidí tu prostě čiší klid a spokojenost. Cítíte to, když si v restauraci objednáte místní specialitu „peas’n’rice“ nebo pečené banány. Vnímáte to na procházce, když na vás místní mávají nebo vám chtějí ukázat, jak se dá v křovinách u cesty ulovit krab. Neměří vás podle množství peněz, které utratíte za oběd, ani podle toho, že jste jeden z mála bělochů, jež tu potkají. Jsou vděční za to, kým jsou a kde žijí, a cítí se zcela svobodní.
Díky za prostý život
Život na ostrově je velmi jednoduchý. Zboží každý týden přiváží poštovní loď do přístavu ve správním středisku Clarence Town. Podařilo se jí vyplout i loni během hrozícího hurikánu Dorian. Nakládá se začátkem týdne a při té příležitosti si můžete každé pondělí a úterý brzy ráno v budově balírny v přístavu vybrat od místních farmářů například čerstvé banány nebo melouny.
Muži tráví většinu roku na lovu na moři. Za pulty obchodů, na benzinové pumpě nebo v restauraci najdete na tomto ostrově jen ženy. Někde koupíte pouze obyčejnou vodu v kanystru, ale na pár místech prodávají vedle zmrazeného masa i nástěnné hodiny. Nákupní centra ani honosné obchody typické pro turistické lokality tu nikdo nepotřebuje.
JAK SI UŽÍT BAHAMY
- Na Long Island se dostanete z Nassau, hlavního města Baham. Odtud na ostrov dvakrát denně létá několik místních leteckých společností – např. Bahamas Air, Southern Air nebo Sky Bahamas. Long Island má dvě letiště – Stella Maris na severu a Deadman’s Cay ve střední části. Let trvá přibližně 45 minut.
- Další možností je poměrně dobrodružná 12–15hodinová plavba poštovní lodí z přístavu v Nassau, která vyplouvá každé úterý. Místo k sezení si ale budete hledat mezi krabicemi se zbožím, naloženými kontejnery, vozidly nebo zvířaty.
- Pokud si přejete cestovatelský komfort, můžete vyzkoušet klimatizovanou loď Bahamas Ferry Services.
- Pro pobyt kratší než tři měsíce nebudete potřebovat vstupní vízum. Po příjezdu do Nassau však musíte vyplnit imigrační kartu a absolvovat pohovor s imigračním úředníkem, který bude zvědavý zejména na vaši zpáteční letenku a záměry na ostrovech.
- Nejsou nutná ani zvláštní očkování. Moskyti na ostrově totiž nepřenášejí horečku dengue.
- Bahamské ostrovy nepatří k nejlevnějším destinacím, ale přesto zde můžete najít služby za vcelku rozumné ceny – zvlášť mimo sezonu, která trvá od listopadu do konce dubna. Musíte však při tom počítat s vyšší možností výskytu hurikánů.
- Na Long Islandu se lze ubytovat v některém z mála menších hotelů a penzionů. Pár z nich vlastní Evropané žijící na ostrově – např. Chez Pierre nebo hotel Stella Maris. Zejména v případě několikatýdenního pobytu se však více vyplatí ubytování v soukromí. „Cottages“ nebo vilky od zhruba 100 dolarů na noc domácí nabízejí zejména na webových portálech Flipkey, Vrbo či HomeAway.
- Ostrovem vede jediná cesta, veřejná doprava zde neexistuje. Několik společností nabízí pronájmy aut a můžete si půjčit kolo. Téměř u každého domu na ostrově najdete „zaparkovanou“ loď, kterou vám domácí rádi pronajmou. Bez obav můžete využívat i nabídek kolemjedoucích řidičů na svezení.
Přemýšlím, zda hledat původ pokory a skromnosti těchto lidí v historii. Většinu původních obyvatel Baham po vyhnání indiánů tvořili otroci dovezení z Afriky. První srpnové pondělí se dodnes slaví jako Den emancipace – na památku zrušení otroctví v roce 1834. Na tomto ostrově jsou však oslavy střídmé, neboť předkové byli většinou právě otrokáři.
„Máme štěstí, že můžeme žít právě takhle, a jsme za to vděční. Doufám, že budeme moct ještě mnoho let vést přesně takový život: jít na pláž, živit se rybolovem, těšit se z přírody,“ říká Ramona.
Ne všechny Bahamské ostrovy jsou ale takové. Na Grand Bahama nebo New Providence se vedle kasinových a nákupních rájů rozkládají hřiště amerických turistů jako Great Exuma. Developerské společnosti postupně pohlcují nedaleký Cat Island. Long Island z toho vychází jako možná poslední místo, kde můžete zažít minulost v tom dobrém slova smyslu.
Nepotřebné vězení
Long Island je místem nejvýraznějších kontrastů ze všech Bahamských ostrovů. Východní pobřeží s korálovými skalními útvary omývá věčně rozbouřený oceán a západní je tiché a klidné. Možná najdete podobné zákoutí i na sousedních Crooked Islands nebo ostrově Great Inagua.
Každý zde má dost prostoru sám pro sebe. Ostrov je dostatečně dlouhý na to, aby jednotlivé domy od sebe dělily stovky metrů volné přírody. Představa života mezi miliony lidí, jako je to v Česku nebo na Slovensku, místní lidi děsí. George se při této zmínce musel opřít o zábradlí před obchodem. „Takže když chcete vyjít ven, všude se tísníte s ostatními?“ podivil se.
Místní však mají i smysl pro humor. Po celém ostrově se střídají bary s kostely a není výjimkou, pokud se z kostela časem stane bar. Když se ptám, co je to ten útulný malý zelený domek utopený mezi stromy ve směru do hlavního města, dozvídám se, že jde o místní, roky nevyužité a v podstatě chátrající vězení. Pokud totiž na ostrově někdo udělá něco špatného, jde zkrátka do kostela, kde se hned cítí lépe – a pak do baru, aby mu bylo ještě líp. V případě vážnějších zločinů, které jsou zde velmi sporadické, jsou pachatelé samozřejmě převezeni do věznice v Nassau.
Zdá se, že lidé tohoto ostrova znají hodnotu života i času ve smyslu, který nám doma už dávno unikl. Kamkoli přijdete, uslyšíte od místních: „Vítejte doma.“ Odejdete jako přítel, kterému místní stále ponechají prostor pro sebe, protože vědí, jak je důležitý.
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
