Poslouchají mě sympaťáci, říká Radůza | E15.cz

Poslouchají mě sympaťáci, říká Radůza

Michaela Mráčková

Zpěvačka se chystá na úterní koncert v Novém Městě na Moravě. Před ním exkluzivně odpověděla Sedmičce na několik otázek.

Sedmatřicetiletá zpěvačka a skladatelka Radůza je tu s novým albem Miluju vás. V novoměstském Kulturním domě vystoupí v úterý 12. října od 19 hodin.

V kolika letech jste se naučila hrát na první hudební nástroj? Pocházíte z hudební rodiny?

S nástupem do školy jsem začala navštěvovat i lidovou školu umění, takže někdy v šesti letech. Začala jsem se učit na zobcovou flétnu. Můj pradědeček hrál na housle, dědeček na foukací harmoniku a moc pěkně zpíval - vlastně to byl můj první Pop idol. (směje se) Maminka hrála na klavír, kytaru a vlastně na cokoliv a můj strejda na trubku. Muzicírovalo se u nás hodně, ale profesionálním hudebníkem nikdo z mé rodiny nebyl.

Na koncertech se doprovázíte na kytaru, harmoniku a klavír. Hrajete ještě na další hudební nástroje?

No, víte, já vlastně na nic hrát neumím. Já se jenom tak tak doprovodím (usmívá se). Ale vyluzovat zvuky umím krom flétny také na lesní roh, foukací harmoniku, triangl, ozvučná dřívka a řehtačku.

Studovala jste na pražské konzervatoři. Myslíte si, že dobrý hudebník potřebuje vzdělání v oboru, nebo je možné se bez něj obejít?

Myslím si, že vzdělání není zas až tak nutné. Někomu může usnadnit a zkrátit cestu a jiný tou samou projde stejně rychle nebo i rychleji bez vzdělání. Hudba je velmi subjektivní záležitost a nedá se posoudit, co je dobře a co špatně. Pro mě bylo studium na konzervatoři velkým přínosem. Rozšířila jsem si obzory a je pro mě výhoda, že ty noty umím napsat. Usnadňuje to komunikaci s kolegy. Ale kolikrát je vlastně rychlejší jim to zazpívat. Každopádně se mi na konzervatoři moc líbilo. Získala jsem tam nové přátele a objevila spoustu hudby, ke které bych se jinak třeba vůbec nedostala.

Jaké je podle vás publikum na Vysočině? A dá se vůbec srovnat publikum ve větších městech a v maloměstech?

Já publikum neporovnávám. Hudba je hlavně živé vystupování. To je na tom úžasné, že se to pokaždé odehraje jinak, i když hrajete stejnou skladbu. Že se vytvoří pouto mezi jevištěm a hledištěm, že probíhá výměna energie. Je to neopakovatelné, uplyne to a zmizí. Jako mandala. Ani ve stejném městě to není dvakrát totéž. Volala mi moje profesorka češtiny z gymnázia, která se byla podívat na koncertě a říkala mi, že je to nádherné, jak sympatické a inteligentní obecenstvo na mě chodí. Byla jsem moc ráda, že mi potvrdila můj dojem. Chodí na mne sympatičtí lidé. Pokaždé jiní. Každý je jiný, ale vždycky je to hezké.

Máte nějaký „extra“ vztah ke Žďáru nad Sázavou, kde jste vystupovala už několikrát, nebo k Novému Městu na Moravě?

Ano. V útlém mládí jsem jezdila často do Nového Města. Mám tam kamarádku.

Na koncertě ve Žďáře jste mluvila o životě mimo velkoměsto i o partnerovi cizinci. Jak moc vás obojí ovlivňuje?

Žila jsem na Kladně jako dítě a teď už jsem tu znovu asi pátým rokem. Kladenské reálie začínají pomalu pronikat i do písniček. Industriální romantika rozpadajících se hutí a opuštěných dolů je mi blízká. Asi tou svou bezprizorností.

A jak vůbec zvládáte skloubit roli matky s koncertováním a komponováním?

Být muzikantem a matkou jde podle mě dohromady skvěle. Většinu času totiž pracuji doma. Píšu, cvičím… Když byly děti opravdu malinké, tak jsem je kvůli kojení vozila s sebou. Jsou to kočovníci - každý rok s námi absolvují cestu autem do Turecka a zpět. A naštěstí je takový život baví. Zpočátku jsem omezila i počet koncertů a nejezdila jsem na šňůry. Takže myslím, že se to dalo zvládnout dobře. Jsem svým vlastním šéfem, takže si sama určuji, jak moc a kdy budu pracovat. Proto jsem se mohla snadno přizpůsobit dětem.

Povězte, ovlivnilo vás mateřství ve vaší tvorbě?

Jejda, tak to nevím. To asi musejí posoudit posluchači. Ale pravdou je, že jsem napsala knihu pohádek, načetla ji na CD a opatřila písničkami. Jenže mi připadá, že jsou ty pohádky spíše pro dospělé. Jo a taky jsem napsala dvě ukolébavky. Ale jsou takové dost netypické.

V jaké denní době a za jakých okolností nejčastěji skládáte?

Obvykle skládám ve dvou až tříminutových pauzách mezi běháním kolem dětí, naprosto kdykoli během dne či noci. (smích)

Posloucháte svoje desky? A jakou jinou hudbu máte ráda?

Svoje desky poslouchám, když se potřebuju znova naučit některou starší písničku. V autě poslouchám kladenskou kapelu Zrní, které budu v lednu vydávat desku. Pak mi tam jede Control machette. Doma poslouchám hlavně Bacha. Cellové sonáty a preludia na klavír.

Autor: Michaela Mráčková
 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!