Pouliční dráha: dvě linky, devět vozů

Začátkem minulého století se po opavských ulicích rozjely tramvaje. Hlavní město Slezska tímto luxusem vyjádřilo svůj význam.

Už když během listopadu 1905 převážel speditér Duschek nové tramvajové vozy z východního nádraží do vozovny na Jaktařské (dnes Krnovské) ulici, budil ohromnou pozornost. Tramvaje po železnici do Opavy dodávala Studénská továrna na vagóny. Duschek k jejich další přepravě potřeboval silné pincgavské koně a Opavané už dychtivě čekali na první svezení. Dočkali se 4. prosince 1905.

První jízda

Oslavy byly velkolepé. „V devět hodin stálo před radnicí všech devět vozů, které krášlily vlajky a girlandy. Stejně tak byla slavnostně vyzdobená i radnice. Před hlavním vchodem se tyčila řada stožárů, na nichž vlály vlajky v městských barvách. Dekorace ve vestibulu navíc doplňovala bohatá květena,“ popsaly slavnostní atmosféru noviny Troppauer Zeitung.
Radní pozvali tři stovky hostů, třeba dvorního radu von Dobrowského nebo zemského vládního radu hraběte Chotka. Hosté se tramvají svezli první, podnikli okružní jízdu do všech konečných stanic. Pak je čekala hostina.
Velké slávě přihlížely stovky lidí. Ve dvě odpoledne pak začaly tramvaje jezdit podle jízdního řádu. Hlavní trasa vedla z východního nádraží k nemocnici. Na Horním náměstí se napojovala vedlejší trasa do Kateřinek, z náměstí Republiky vedly koleje do Městských sadů.
Tramvaje po jednokolejné dráze jezdily co devět minut a protijedoucí vozy se míjely ve výhybnách na zastávkách. Řidiči měli uniformy podle vídeňského vzoru. Na střechách tramvají se postupně objevily dvoujazyčné reklamní tabule.
Jízdné stálo čtrnáct haléřů a podle historika Branislava Martinka byla Opava prvním městem v monarchii, kde se jízdné platilo samoobslužně, pomocí kovových žetonů. Jezdily dvě linky. „Během prvního měsíce přepravila dráha přibližně sto tisíc osob. Toto mimořádné číslo ale bylo bohužel jen důsledkem toho, že tramvajová doprava měla pro Opavany dráždivý půvab novosti. V roce 1906 činil počet přepravených jen 830 tisíc,“ uvádí Martinek.
V zastavěných částech města mohla tramvaj jet dvanáct kilometrů za hodinu, v nezastavěných o tři kilometry v hodině rychleji. Ulice brázdilo osm vozů, ten devátý zůstával v záloze pro případ poruchy. První dvě čekárny vznikly před nemocnicí a nádražím.
Stavba pouliční dráhy se Opavanům prodražila, včetně stavby elektrárny přišla zhruba na milion. Náklady byly o dvě stě tisíc vyšší, než plánoval rozpočet. „Překročení zdůvodnili řadou nepředvídatelných okolností, mimo jiné nutným prodloužením tratě či dodatečným pořízením vybavení,“ popisuje Martinek.
Tramvaje vozily cestující až do dubna 1956, kdy je nahradily trolejbusy.