Poznal vůně i pracovitost Rwandy

Zdálo by se, že třiadvacetiletého studenta pedagogické fakulty Šimona Hellera z Budějovic k cestování přivedlo studium geografie. Prvotní impuls mu ovšem daleko dříve dali jeho kamarádi, které také zlákalo poznávání světa.
Šimon nejezdí do vyhlášených lokalit, vyhledává turisticky méně atraktivní místa. Před měsícem se vrátil ze Rwandy a Ugandy. Do svého itineráře tak toto putování připsal pod cesty po Gruzii, kde byl v roce 2007, po Náhorním Karabachu a Arménii a pod loňskou expedici do západní Afriky.
Zatímco poprvé putoval na africký kontinent s kamarádem, tentokrát cestoval sám. „Má to své plusy, ale i nevýhody. Mohu jet, kam se rozhodnu, organizovat si den, jak chci. Ale z psychologického hlediska jsem na všechno sám. I na problémy. Ty až na náhlé zvýšení teploty spojené s podezřením na malárii naštěstí nepřišly,“ líčí mladík.

Země má budoucnost

Afrika je podle něj hodně rozporuplným, kontroverzním a smutným kontinentem. „V africkém regionu je standardní, že lidé polehávají, nic nedělají. Proto mě Rwanda moc mile překvapila. Obyvatelé tam pracují. Přitom Rwanda podle průzkumů patří mezi pět nejméně demokratických zemí, kde opozice má velmi málo prostoru. Země má ale podle mého názoru velkou vizi do budoucna,“ říká cestovatel.
Před cestou si nedohledává vyčerpávající informace o zemi. „Přečtu si spíš bezpečnostní rizika, která by mě mohla ohrozit. Pak se samozřejmě zajímám i o politickou situaci, abych věděl, do čeho jdu,“ popisuje přípravy.
S jakým jazykovým vybavením se vydává na putování? Přiznává, že nemá takovou znalost řečí, jakou by si přál. „Když jsem jel na Kavkaz, neznal jsem ani slovo rusky. Není pravda, že do Afriky člověk žádný jazyk nepotřebuje. Například v Ugandě, která bývala anglickou kolonií, mluví lidé dobře anglicky. Rwanda zase patřila Belgii, ale teď se tam hodně rozjíždí angličtina,“ popisuje situaci. Dodává, že rukama a nohama se už člověk nějak domluví. „Nebo napíšete na papírek, kam chcete jet,“ říká.
Pobyl na Kavkaze, projel část Afriky. Lze tyto dva světy porovnat? „Jsou diametrálně odlišné. Osobně mi Kavkaz velmi přirostl k srdci. Byl jsem tam sice jen dvakrát, ale ještě bych se tam někdy rád podíval. Je nám svou kulturou blíž. Do Afriky mě to už tak netáhne. Chudoba je velmi podobná, ale na Kavkaze jsou s ní smířenější. Berou život daleko přirozeněji, a to se mi na nich líbí,“ popisuje své sympatie.
Při putování exotickými končinami se snaží ochutnat místní speciality. Obavy o zdraví má, ale tvrdí, že zásady jsou přece od toho, aby se občas porušily. Za profesionálního cestovatele se nepovažuje. Jako student si nemůže dovolit být většinu roku na cestách. „Cestování mě obohacuje. Mám čas na přemýšlení. Konfrontuju si tam určité názory, změnil jsem také některé postoje. Měli bychom si vážit toho, kde jsme se narodili, v jaké části světa žijeme,“ přemítá Heller, který se připravuje na svou další expedici Colombia. Za hlavní cíl projektu považuje šťastný návrat z tohoto nepříliš bezpečného regionu. Chystá se totiž projet z kolumbijské Bogoty přes Ekvádor a Peru až do Chile.
Vždy usiluje o nízkonákladový typ cestování. Nejdražší bývá letenka, přijde zhruba na šedesát procent celkových výdajů. Heller ji shání zhruba půl roku dopředu, aby byla co nejlevnější. Zbytek pokrývá z peněz, které si vydělá na brigádách, a oslovuje sponzory. „Z cest se vždy moc těším domů,“ podotýká Heller, který se považuje za budějovického patriota.
Doufá, že o navštívených zemích bude někdy vykládat žákům coby učitel zeměpisu. Zatím své zážitky z cest vypráví na besedách a zveřejňuje je na webu www.hellersimon.cz.