O povolání lékaře měl Michal Janek z Klatov jasno už coby šestiletý chlapec v první třídě. „Přál jsem si být zubařem. Na studiích jsem pak volil mezi neurologií, lékařem na ARO a očařem. Zvolil jsem oční lékařství, je to totiž o komunikaci s lidmi,“ vzpomíná Janek. Rodák ze slovenské Nitry odešel do Čech za studiemi. A už tu zůstal.
„Měl jsem štěstí na vynikajícího šéfa, primáře Zichu. Ten u mě objevil šikovnost na oční chirurgii a už po devíti měsících praxe jsem poprvé operoval šedý zákal,“ vypráví. Na první atestaci se Michal Janek připravoval už jako lékař na očním oddělení nemocnice v Příbrami. Cenné zkušenosti získával ze stáží na II. oční klinice v Praze. Tam také absolvoval zkoušky pro druhou atestaci. „Opět se na mě usmálo štěstí. Asistentem u zkoušky byl profesor Kraus a já opět operoval šedý zákal. Operace tenkrát trvala padesát minut. Byla jednou z prvních moderních metod pod mikroskopem. Profesor Kraus mě tenkrát před všemi pochválil a já byl na to náležitě pyšný. Otevřel mi dveře do mikrochirurgie oka,“ vzpomíná Janek.
S pochvalou za úspěšné absolvování zkoušky přišla i nabídka, která se neodmítá: místo lékaře na zmíněné oční klinice v Praze s výhledem na pozdější docenturu. Michal Janek v té době ale měl doma roční miminko. Věděl, že spíš než doma, by trávil hodně času v nemocnici. A také nechtěl odejít z Příbrami, kde stále pracoval na očním oddělení. Dva roky nato přišla nabídka z Klatov, na post primáře očního oddělení. Na léta 1985 až 1997 v nemocnici vzpomíná jako na jedno z nejkrásnějších pracovních období.
„Byl tu vynikající kolektiv. Lékařky Životová a Šárová byly mou velkou oporou. A celkově jsme byli hodně pracovití. Úroveň očního oddělení v klatovské nemocnici stoupala a kromě složitých a specializovaných operací jsme tu dokázali vyléčit všechno,“ říká Janek. Za lékařem do Klatov mířili i pacienti z Plzně. V době, kdy okresní nemocnici opouštěl, jich měl v evidenci přes sedm set. Díky nadšení kolektivu očního oddělení se podařilo sehnat i celou řadu přístrojů. Finančně k tomu pomohla nadace Katarakta – šedý zákal, jejímž spoluzakladatelem v polovině devadesátých let byl i Michal Janek. „Peníze jsme získávali lékařskými přednáškami, ale i je lidé posílali na účet. Vloni jsme nadační fond zrušili, protože svůj účel dávno splnil, a to je dobře,“ říká lékař. Jen nerad vzpomíná Michal Janek na to, když na sklonku roku 1997 dával v klatovské nemocnici výpověď.
„Bylo to o dohadování na nejvyšších místech a také o tom, že už jsem měl pocit, že oční oddělení se nemůže dát rozvíjet. Byl jsem zklamaný, třeba i přístupem některých mých kolegů, kteří můj odchod do privátního očního centra v Plzni brali za zradu. Ale neměl jsem strach o budoucnost oddělení, protože jsem vychoval dva schopné následovníky, primáře Löffelmannovou a Kacerovského,“ vysvětluje. V plzeňské Oftě pracuje Janek dvanáctým rokem. Denní dojíždění spojené s náročností povolání si kompenzuje prací na zahradě a pobytem na chalupě v podhůří Šumavy. A také fotbalem, který si rád zahraje. Ve šlépějích otce jde i starší syn Michal. V Praze začal pracovat na II. oční klinice. Tedy přesně tam, kde před lety své první zkušenosti získával i jeho otec. Mladší syn Adam dokončil filozofickou fakultu v Brně.
