Praha a víno? To už je staleté spojení

Červené, bílé a pak to pro Pražáky, tak se dělí víno na Moravě. Představa Čechů jako zarytých stavitelů pivovarů je ale nepřesná. Praha totiž bývala vinařskou metropolí a dodnes je tu více vinic, než by leckdo čekal, a jejich věhlas opět roste.

Pražská čtvrť Vinohrady nezískala svůj název jen tak. V Gröbovce neboli Havlíčkových sadech roste vinná réva dodnes, a nejen tam. Ryze pražské víno se rodí i v Troji, v Modřanech nebo Vysočanech. „Blízkost Vltavy, vhodné expozice svažitých vinic i půdní profi l dávají Praze relativně dobré podmínky pro pěstování vinné révy. Daří se zde zejména odrůdám Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Modrý Portugal či Rulandské modré,“ říká jeden z nejuznávanějších českých sommelierů Ivo Dvořák.

Zašlá sláva vinohradů se pomalu vrací, i když se jejich rozloha oproti minulosti zmenšila na necelá dvě procenta. Malá vinařství slaví úspěchy na soutěžích těžích a lákají návštěvníky na ochutnávky svých specialit, prohlídky vinohradů a poučený výklad o výrobě vína. Tři patroni

Osudy pražských vinic jsou spojené se třemi významnými panovníky českých zemí. První vinohrady začaly vznikat již za dob knížete Václava. Podle legendy založil pozdější světec vůbec první vinohrad v Čechách na počátku desátého století a sám jej i obdělával. Pěstoval na něm mešní víno pro náboženské obřady.

Na původní vinohrad navazuje Svatováclavská vinice, která se rozkládá pod Pražským hradem hned vedle Starých zámeckých schodů. Od roku 2008 je přístupná i pro návštěvníky. Podle Davida Syky z Modřanské vinice ale není nejstarším nejstarpražským vinohradem. „Existence té naší je písemně doložena již z roku 1178. Ze stávajících vinic v Praze se tedy jedná o nejstarší. Ta svatováclavská původně byla spíše na Levém Hradci nebo na Mělníce než na Pražském hradě,“ oponuje Syka.

Druhým osvíceným mužem vinařské historie byl Karel IV. Na jeho popud začaly v roce 1358 vznikat vinice v okruhu tří mil od Prahy. Jelikož se osazování vhodné půdy vinnou révou osvědčilo, pokračovalo se v této praxi i v dalších městech. Řada dnešních parků v centru měst vyrostla právě na území bývalých vinic. Dvořák potvrzuje, že velké vinohrady v centru měst jsou běžné i u našich sousedů. „V tomto případě hraje prim náš jižní soused - Rakousko. Ve Vídni a okolí je bezmála sedm set hektarů vinné révy. Podobně je na tom i Bratislava,“ vysvětluje.

V dobách Rudolfa II. dosáhlo pražské vinařství svého vrcholu a metropoli se dokonce říkalo „město vína“. Další politické změny již této ušlechtilé činnosti nepřály. Až doba obrozenectví a zejména konec dvacátého století přinesly opětovný rozvoj pěstování révy vinné.

„Praha není vnímána jako klasická vinařská obec, i když v minulosti to bylo právě naopak, byla největší centrem pěstitelů hroznů v Čechách s více než sedmi sty hektary vinné révy,“ říká Dvořák.

Záchrana po revoluci

V dnešní době funguje v Praze pět vinic, kde se pěstuje réva pro výrobu vína. „Je to Arcibiskupská vinice v Modřanech, Máchalka ve Vysočanech, Gröbovka na Vinohradech, Salabka v Troji a Vinice svaté Kláry,“ vypočítává Dvořák. Ty měly štěstí, že se našli lidé, kteří se zasloužili o jejich záchranu.

V případě vinice v Gröbovce na Vinohradech to byla osvícená městská část, tedy Praha 2. Areál byl sice od roku 1964 zapsán jako nemovitá kulturní památka, ale vinohrad od války nikdo neudržoval. Teprve v roce 1992 ho obnovili a již o pět let později se zde konalo první Vinohradské vinobraní.

O Vinici svaté Kláry pečuje od roku 1995 pražská botanická zahrada. S rozlohou tři a půl hektaru patří v Praze k těm větším.

Jiný osud měla vinice Máchalka. „18. června 1996 se u notáře sešlo prvních šest členů Vinařského Družstva Svatý Václav a provedli zápis o vzniku družstva. Pak už běžel život, první úspěchy, problémy a starosti. Kdo se k nám přidá, kde sehnat peníze, materiál pro výstavbu i sazenice,“ vypráví o začátcích vinařského družstva jeho místopředseda Oldřich Pokorný.

Ve Vysočanech vznikaly první vinohrady už od počátku dvanáctého století, na konci toho dvacátého ale měly jen podobu zchátralých ovocných sadů. „Začala příprava pozemku, který nám pronajala Praha 9. Byl to bývalý sad, ale stromy byly už ve velmi špatném stavu, a tak se kácelo, oralo a hnojilo. Dnes máme skoro deset tisíc keřů révy,“ pokračuje Pokorný.

Vinici se rozhodli obnovit mimo jiné i proto, že Praha 9 má vinný keř ve znaku. „A kromě toho tu byl volný pozemek,“ dodává Pokorný. Družstvo dnes má patnáct členů. „Navíc máme ještě dvacet spolupracovníků, kteří mají práci na vinici jako koníček a na oplátku za ni dostávají víno,“ vysvětluje Pokorný.

Z révy, která se rozkládá na území necelých dvou hektarů, dokážou místní nadšenci vyprodukovat kolem čtyř hektolitrů vína ročně. „Ale hodně to záleží na počasí. Hrozny sami nezpracováváme, jsme jen pěstitelé. Víno pro nás dnes vyrábí pan Bílík z vinice Salabka Praha-Troja,“ upřesňuje Pokorný. V rukou drobných pěstitelů je i Modřanská vinice. „Je v nájmu Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Vinice. Je rozdělená na zhruba pětačtyřicet parcel, z toho asi polovina je plně osázena révou. Každý člen pěstuje odrůdy, o které má zájem, přičemž se obecně držíme těch doložených z devatenáctého století a také dalších příbuzných druhů osvědčených za dobu od obnovení vinice v roce 1986. Volíme odolné a perspektivní odrůdy,“ vypočítává předseda sdružení Syka.

Každý člen si vyrábí víno sám z vlastních hroznů, jednotlivé šarže začínají na objemech od zhruba deseti do sta litrů. „Samozřejmě se potýkáme s určitými nedostatky, ale z mého pohledu se tento způsob správy za posledních pětadvacet let osvědčil. Umožňuje si plnohodnotně vyzkoušet vinohradnictví a vinařství se vším, co k tomu patří, širšímu okruhu zájemců. V Čechách je tato možnost bohužel již zcela ojedinělá. Rovněž je tento způsob šetrnější k životnímu prostředí,“ odůvodňuje rozdělení vinice Syka.

Oceňované víno

Vinice Salabka je jednou z mála, která révu vinnou i zpracovává. „Ostatní mají menší produkce, a tak si většinou posílají hrozny na Moravu nebo do Mělníka. Vyrábíme ve větším, něco kolem třiceti tisíc láhví ročně,“ vysvětluje Roman Krivý, který vinici na Salabce spravuje.

Zdejší vína byla oceněna na soutěžích v Krásném Březně a v Kutné Hoře. Právě tento vinohrad byl loni označen jako nejlepší pražská vinice. Ceny ze soutěží sbírají i vína z ostatních vinic. Například Rýnský ryzlink a Rulandské bílé z Máchalky získaly na výstavě v Mostě stříbrnou a zlatou medaili. Modrý Portugal 2009 z Gröbovky je ověnčen zlatou medailí z Mělníku.

Pražská vína oceňuje sommelier Dvořák. „Pražské víno je na velmi dobré úrovni. Dokonce u některých vín se dá mluvit o vynikající kvalitě. Jsou výjimečná zejména malou produkcí a unikátností svého původu. Co se týče zájmu lidí, jedná se zejména o lokální záležitost, a to i díky relativně malé produkci,“ objasňuje Dvořák.