Průměrný osmnáctiletý Budějčák chce být úspěšným podnikatelem, cestovat a mít hodně peněz. Touží po tom vlastnit nebo vést cestovní kancelář, vydělávat na módním návrhářství či na bytové architektuře. Výsledek ankety Sedmičky mezi několika desítkami mladých lidí ve věku od pěti do devatenácti let ukazuje posun oproti přáním předchozích generací. Dnešní dospívající jsou suverénní. Na budoucnost mají větší nároky. Věří, že bude lépe. V krajním případě spoléhají na rodiče.
Přáli se vykoupat
„Jako dítě jsem chtěla být lékárnicí. V patnácti jsme si v Osvětimi představovali jako štěstí možnost se vykoupat a najíst. Sejít se zase s rodinou. Víc jsme o budoucnosti nepřemýšleli,“ říká dvaaosmdesátiletá Hana Tvrzská z Budějovic, která přežila dva koncentrační tábory. Ztratila v nich sedmašedesát příbuzných.
Její třináctiletá pravnučka Tereza Čečelovská se chce stát kadeřnicí. Podobně jako minulé roky prožít v létě pár dní v Itálii. V současnosti přispět hlasováním k tomu, aby v ČeskoSlovenské SuperStar zvítězil zpěvák Michal Šeps. Sní o dotykovém mobilu.
Podle psychologů se tužby dětí mění s jejich věkem. Nejmenší si berou za vzor povolání rodičů. Po dvanáctém roce už příklady hledají jinde. Třeba v celebritách showbyznysu. „Děvčata chtějí být učitelkami, zdravotnicemi, zpěvačkami a tanečnicemi. Kluci touží po kariéře svých otců. Téma budoucích povolání probíráme. Už tu nemáme tolik popelářů, kominíků a kosmonautů, ale objevil se třeba i pokrývač,“ usmívá se učitelka Mateřské školy Františka Ondříčka Jana Bohoňková.
Další posun v představách o budoucnosti přichází na základní škole. Tam už je vidět větší vliv prostředí a kolektivu. V Základní škole Máj II, kde mají své speciální třídy i talentované děti, je pak běžné, že šestiletý chlapec řekne u zápisu, že se stane vědcem, aby objevil lék proti rakovině. Vzor má v babičce, která učila chemii.
Nejvíc sní učni
Psycholog a ředitel Centra pro rodinu a dítě Rostislav Nesnídal je přesvědčený, že nereálné představy o kariéře má spíše učňovská mládež. Zatímco třeba gymnazisté uvažují rozumněji.
„Středoškoláci si víc hledí toho, aby vystudovali. Holka na učňáku se vidí jako slavná zpěvačka. Na druhé straně je pravda, že rodiče a prarodiče těchto dětí měli život předem víc daný a nalinkovaný,“ míní Nesnídal. Docela jinak vidí svou budoucnost děti, které žijí mimo rodiny.
„Jejich největším přáním je osamostatnit se, dokázat se uživit. Většinou se chtějí vyučit nějakému řemeslu. Máme tu ale i chlapce, který studuje univerzitu v Londýně,“ tvrdí ředitel Dětského domova v Boršově nad Vltavou Miroslav Kouřil.
Už od deseti let touží tito chlapci vydělávat peníze a dívky založit rodinu. Láká je stát se instalatéry, automechaniky, kuchařkami a cukrářkami. „Ti nejmenší se chtějí stát policisty a vojáky,“ poznamenává Kouřil.
Voják jako povolání
Osmnáctiletý Václav Hundsnurscher má jasno. Podle učebního oboru, jenž si vybral, bude prodavačem. To ho ale neuspokojuje.
„Udělám si nástavbu s maturitou a pak se zkusím dostat na vojenskou školu. Chci být vojákem v nějaké speciální jednotce, která vyjíždí na mise do zahraničí. V armádě chtějí jen lidi s maturitou,“ přemýšlí.
Jeho stejně stará spolužačka ze střední školy obchodní v Husově ulici Šárka Fraňková chce také nakonec maturovat. Vidí v tom šance na lepší postavení. Jejím tajným přáním je stát se herečkou. Spolužáci studující maturitní obor obchod a podnikání uvedli nejčastěji jako svou budoucí kariéru povolání delegáta cestovní agentury. Také podnikatele.
Kromě herečky, zpěvačky a tanečnice se v dotazníku mezi sedmadvaceti oslovenými, který jim předala třídní učitelka Jana Šimánková, objevilo jako povolání snů ředitelka banky, fotbalista, manažerka slavné skupiny, závodnice rallye a jeden astronaut. Nebo odpověď studenta třetího ročníku, že chce mít jen nenáročnou práci, ale dobře placenou. Část dětí touží cestovat jako obchodní zástupci, v krajním případě pracovat ve firmách svých rodičů. Volba povolání je dnes skoro vědeckým oborem. Stále dost teenagerů sní o budoucnosti podle známého příběhu o tom, jak chudá dívka přišla ke štěstí přes bohatého muže. O tom už četly v románech z červené knihovny prababičky.
Dnes jsou v kurzu třeba invaze mladých žen do luxusních fitness center, kde je šance k zajímavému seznámení nebo přes různé fankluby až do šaten hokejistů a fotbalistů.
Volbu povolání řeší psychologové s adepty přes testy podle modelu RIASEC. Zkoumá talent a schopnosti dětí. Vymyslel ho v šedesátých letech dvacátého století Američan John L. Holland a je aktuální dodnes. Dělí mladé lidi do šesti typů podle zájmů. Například ekonomický, společenský, umělecký.
Jsou v něm otázky jako Umíš přibít hřebík do zdi a pověsit na něj obraz nebo Rozhoduješ rád za ostatní, co budete s přáteli dělat? Kominík nebo krotitel šelem se z nich ale nevyklube.
Pětiletý Ondřej Bříza z Budějovic odpoví na otázku, čím by chtěl být, okamžitě. Policistou. Proč? Chodí k nim často do školky a povídají si s dětmi.
Povolání snů: výběr z odpovědí
Herečka, zpěvačka, podnikatel, ředitelka banky, fotbalista, manažerka slavné skupiny, astronaut, závodnice rallye, delegát cestovní agentury
Zdroj: dotazník ze tříd střední školy obchodní v Husově ulici
