Právo být zapomenut funguje rok. Google odmítl 59 procent žádostí

Sídlo Googlu v Mountain View v Kalifornii

Sídlo Googlu v Mountain View v Kalifornii Zdroj: Profimedia.cz

Už rok mohou Evropané žádat po internetovém vyhledávači Google, aby ve výsledcích vyhledávání neodkazoval na weby, které obsahují choulostivé informace. Rozsudek Soudního dvora EU padl v polovině května 2014. Největší vyhledávač světa od té doby smazal přes 322 tisíc odkazů. Většinu žádostí však odmítl.

Od 29. května 2014, kdy začal Google „právo být zapomenut“ oficiálně vyřizovat, obdržel největší světový vyhledávač celkem 254 tisíc žádostí, které se týkaly přes 922 tisíc webových stránek. Celkem 322 tisíc odkazů na tyto weby bylo odstraněno. Větší část, konkrétně 457 tisíc odkazů, však odstraněna nebyla.

Podíl odstraněných a neodstraněných odkazůZpracované odkazy GooglemZpracované odkazy Googlem | Google.com

Podle statistik Googlu nejvíce žádostí přišlo z Francie, Německa a Velké Británie. Nejčastěji se jedná o žádosti o vymazání odkazů na stránky jako Facebook, Youtube nebo Badoo. Největší procento zamítnutých žádostí eviduje Google v Bulharsku, Chorvatsku, Irsku, Maďarsku, Maltě, Portugalsku, Rumunsku, Slovinsku a Itálii - ve všech případech přes 70 procent.

Z České republiky obdržel Google celkem 2561 žádostí o odstranění více než 11 tisíc odkazů. Americký technologický obr vyhověl v 36 procentech případů. Zbylých 64 procent žádostí zamítl.

Domény, ze kterých Google odstranil nejvíce webových adresKterých webů se mazání odkazů týká nejčastějiKterých webů se mazání odkazů týká nejčastěji | Google.com

Problematiku otevřel Španěl případem z roku 1998

„Právo být zapomenut“ přiznal evropským občanům Soudní dvůr Evropské unie v květnu 2014. Stalo se tak v případu Španěla Maria Gonzáleze, který si stěžoval na údajné narušení soukromí v souvislosti s dražební vyhláškou na svůj opětovně nabytý dům, jež se objevila ve výsledcích vyhledávání. Rozhodnutí soudu se vztahuje pouze na vyhledávač Google, nikoli na jiné vyhledávače ani na samotné webové stránky, kde jsou příslušné „nežádoucí“ informace uloženy.

Kritici ale namítají, že vymezení „práva být zapomenut“ je příliš vágní. Ani po roce tak není jasně definované, kde jde hranice mezi právem jednotlivce na soukromí a právem veřejnosti mít neomezený přístup k informacím. Není také zřejmé, podle jakých kritérií Google o žádostech rozhoduje. Navíc se ozývají kritiky, že zatímco na lokálních doménách států EU odkazy mizí, na hlavní doméně .com zůstávají.

Kritici kromě jiného připomínají, že žádosti o vymazání mohou přivodit takzvaný „efekt Barbary Streissandové“, a to že zmínka o informacích, na které se má zapomenout, přitáhne víc zájemců, než kdyby se o nich mlčelo.

Žádostí je hodně i bez rozhodnutí evropského soudu
Google doposud vymazal na 322 tisíc odkazů v rámci „práva být zapomenut“. V porovnání s množstvím odkazů, které se z Googlu „ztrácí“ každý týden, jde však o velmi malé číslo. Například v jednom týdnu loni v srpnu obdržel Google na 7,8 milionu žádostí o odstranění odkazů z vyhledávání, tedy více než jeden milion žádostí denně.