Asi každý byl někdy na petřínské rozhledně. Věži, která slaví 120 let od svého zpřístupnění, a přitom dokáže stále ještě překvapit. Stačí jen málo, nepřijít v obvyklou dobu, ale večer. V létě je totiž tahle postarší elegantní dáma přístupná až do nočních deseti hodin.
Stačí vystoupat nebo vyjet nahoru a už jen pozorovat, jak do města přichází letní noc. „Občas sem zajdu. Pozorovat usínající metropoli a rozsvěcující se ulice je úžasný pohled,“ rozplývá se student Jan Vojtěch, jeden z podvečerních návštěvníků.
Jedna z dominant pražského panoramatu a místo, odkud je jeden z nejkrásnějších pohledů na město, vznikla po návštěvě členů Klubu českých turistů na světové výstavě v Paříži v roce 1889. Turisté okouzlení Eiffelovou věží se rozhodli postavit podobnou v Praze.
Po roce a půl příprav se na jaře 1891 začalo stavět a v rekordně krátké době, v srpnu 1891, věž slavnostně otevřeli.
Kolos, co váží 175 tun
Rozhlednu tvoří lehká ocelová konstrukce, na kterou bylo třeba 175 tun železa. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce jedenapadesáti metrů vede 299 schodů. V roce 1953 sem umístili jeden z nejstarších televizních vysílačů.
V komunistické éře se o petřínskou věž nikdo příliš nestaral, a tak chátrala. V roce 1980 ji úplně uzavřeli a po nejnutnějších opravách na ni první návštěvníci vystoupali až po jedenácti letech, v roce 1991. Za dalších osm let následovala další oprava. Ta otevřela jednu z vyhlídek i invalidům.
Kromě vyhlídkové kabiny na vrcholu věže slouží návštěvníkům v přízemí bufet a je zde i malá expozice Klubu českých turistů, zakladatele rozhledny. V suterénu objektu pak čeká lahůdka – výstava Jára Cimrman, génius, který se neprosadil.
Vzhůru lanovkou
K rozhledně na vrcholu Petřína vede několik cest. Ta nejpohodlnější je stejně stará jako rozhledna. Lanovka začala Pražany vozit 25. července 1891, rozhlednu otevřeli až o necelý měsíc později.
V horní stanici lanovky si mohou lidé nově prohlédnout expozici o historii pražských lanovek.
„Návštěvníci se dozvědí o dějinách všech tří lanových drah, které kdy na Petřín jezdily. Kromě toho je tu zmínka i o druhé, dnes už zapomenuté pražské lanové dráze, která jezdila na Letnou,“ vysvětluje autor výstavy a vedoucí archivu dopravního podniku Pavel Fojtík.
Lidé uvidí především staré fotografie, plány, ale také jízdenky z přelomu 19. a 20. století. Zájemci si mohou prohlédnout třeba i několik zajímavých technických exponátů. „Máme tady i dosud nepublikované dokumenty z různých archivů,“ doplňuje Fojtík.
Petřínskou lanovku během její existence dělníci dvakrát přebudovali, společně s rozhlednou ale slouží obě vyhledávané atrakce turistům i Pražanům dodnes. Ve srovnání s lanovkou na Letnou, která přestala jezdit už v roce 1916, je to úctyhodný výkon.
Původně byla lanovka na Petřín úzkorozchodná a na vodní pohon. Současná lanovka, která ročně přepraví asi 1,8 milionu cestujících, začala fungovat v roce 1985.
