Přebalit, nakrmit a šup na hřiště. Když je s dětmi doma táta

Vaří, chodí s dětmi k lékaři, hlídají je na pískovištích. Otcové, kteří po dohodě se svými partnerkami nastoupili na rodičovskou dovolenou placenou státem. Mají k tomu různé důvody. Jen vzdáleně ale připomínají příběh otce Američanky Sonory Smart Dodd, jež před sto jedna lety poprvé zorganizovala v městečku Spokane Den otců. Na počest svého táty, který po smrti manželky vychoval pět dětí. U nás svátek prosazuje Liga otevřených mužů.
Rodiny, které Sedmička navštívila, o svátku věděly. Příliš ho ale nevnímají. Důležitější je pro ně vzájemné pochopení, tolerance mezi partnery. Starost o děti a o domácnost neberou jako zátěž.

Kamarádky z pískoviště

Třiatřicetiletý Marek Benda z Budějovic dvouletou rodičovskou právě končí. Se dvěma syny Felixem a Alexem ve věku dva a čtyři roky chtěl zůstat doma ještě do září, ale zaměstnavatel mu teď nabídl lepší pozici. Pracuje v obchodním domě. Ke hlídání nejmenšího syna budou muset manželé bydlící na sídlišti Vltava zatím využít babičky.
Benda nastoupil s dětmi na dvouletou rodičovskou dovolenou. Vystřídal tak manželku. „Měla lepší práci. Teď se zase nabízí mně, proto volno ukončím dřív. Jinak všechny povinnosti v domácnosti zvládnu,“ myslí si muž, který teplé dny tráví s dětmi na pískovišti. „Doma uvařím, upeču, vyžehlím i vyperu. Malý potřebuje ještě přebalit. To není problém. Jen oblečení, které nosí žena do práce, raději do pračky nedávám. To nechávám na ní,“ svěřuje se Benda.
Na dětských hřištích je trojice v centru pozornosti mladých maminek. „Máme tu spousty kamarádek. Někdy zajdou i na kafe. Když přijde manželka z práce, řeknu, to jsou známé z pískoviště. Chápe to. Oběma nám režim vyhovuje. Jinak bychom si to nevyměnili,“ usmívá se otec a po očku sleduje své ratolesti zapojené do hrátek dalších dětí na hřišti.
O dalších potomcích zatím s manželkou neuvažují. „Jednak mám v příbuzenstvu samé kluky, a potom i dvojčata. To už by bylo na náš třípokojový byt moc,“ uvažuje. „Mohu se na manžela ve všem spolehnout. Jsem maximálně spokojená,“ hodnotí Naďa Bendová.
I muži mají své návyky. Pokud ale delší čas tráví kolem dětí, přebírají jejich radosti i povinnosti. „Například po sedmé večer se mi už chce spát stejně jako Vojtovi,“ říká pětatřicetiletý učitel angličtiny Jan Kopecký o tříapůlletém synovi.
Manželé Kopečtí bydlí kousek od centra Budějovic v třípokojovém bytě zděného domu. Blízko mají park a hřiště. Před čtyřmi týdny se jim narodil další chlapec. Matěj.
„Nevyužíváme úplně mateřskou, ale střídáme se s manželkou ve výchově a péči o domácnost. Oba jsme soukromí učitelé angličtiny. Před rokem a půl jsme se dohodli, že domácí práce převezmu víc já a ona bude zase víc v práci. Zkrátil jsem tedy vyučovací hodiny na minimum. Starám se o úklid, nákupy. Prostě všechno kromě vaření. To jsem nikdy neuměl. Musel jsem se o to snažit před lety v Anglii, kde jsem dělal au pair v rodině s několika dětmi. Vaření se mi nelíbilo, jinak si myslím, že cit pro malé děti mám,“ přemýšlí muž. S Vojtou chodí na plavání, k dětským lékařům, na vycházky. Fascinují ho synovy hračky. Hlavně nákladní auta s jeřáby a vláčky.
O Vojtu se Kopecký naučil starat od jeho narození. Žena po komplikovaném porodu zůstala ještě v nemocnici. „Když jsem zase chodil víc do práce, tak mi péče o syna nakonec chyběla. I proto jsme se později dohodli s manželkou, že budu doma víc. Myslím si, že muž dá synům zase něco jiného než žena,“ uvažuje.
Pro jeho manželku je takové rozdělení domácnosti i možností, jak využít svůj čas na relaxaci.
„Honzu jsem nejdřív vyzkoušela o loňských prázdninách. Skoro celé se o Vojtu víc staral. Po nich jsem byla už klidná. Bylo pro mě lehčí říci, jdu do práce na celý den. Do péče o dítě se ale zapojoval vždycky. Nechápu stížnosti některých kamarádek na manžely, že dětem nerozumí a utíkají od jejich výchovy,“ chválí si Martina Kopecká.
Podle Honzy ho na myšlenku otce v domácnosti přivedli jeho dva známí. „Oba to s úspěchem vyzkoušeli. Jeden mi líčil, jak je dobré řídit se denními návyky dítěte. Po obědě si lehnout a večer jít brzy spát. Aby byl člověk ráno čerstvý,“ směje se otec.

Život na statku

Slunce a housata u rybníčku za statkem. Kromě nich ještě desítky dalších zvířat. Králíci, slepice, psi, divoká prasátka. Brzy přibudou ještě daňci. Pro osmnáctiměsíčního Ondřeje je to ráj. Už půl roku se o něj stará doma jeho otec Pavel Makovička.
Rodina žije na rekonstruované usedlosti v Radonicích na Českobudějovicku. Pavel Makovička je povoláním hajný.
„Vyšlo to tak, že mě zaměstnavatel mohl na čas uvolnit, abych zůstal s chlapcem doma. Manželka je právnička,“ vysvětluje pětadvacetiletý muž.
Také u Makovičků se vše točí kolem domácnosti. Ráno otec se synkem vstanou, nasnídají se a celé dopoledne jim čas zabere práce kolem hospodářství. Krmení a uklízení. Oba neustále spolu. „Máme i včely. Ondřej už všechno zná. Poslechne, když na něho zvýším hlas. Měli jsme také býky na vykrmení,“ vypráví muž, zatímco malý Ondřej hladí králíčata a strká psům ruku do tlamy.
Přesně ve dvanáct v poledne je Ondra zvyklý spát. Když se vrátí jeho máma z práce, může se Makovička starší odměnit. Třeba jít do lesa a vylézt na posed.
Také tento muž v domácnosti dokáže vyprat, vyžehlit a uvařit. Nejraději připravuje zvěřinu a ryby. Ty mají i v malém rybníčku za chalupou. Pstruhy a amury. „Jezdím s malým k lékařce, na plavání. Tam jsou samé maminky. Člověk alespoň pozná, co musí samotná ženská s dítětem vytrpět. Ještě, že bydlíme tady. V paneláku bych si to nedovedl představit,“ uzavírá.
S chlapcem chce zůstat doma až do konce příštího března. Pak nastoupí příbuzní a nakonec školka od tří let. Klidně by si dokázal představit i hlídání dalších dětí.
„Můj muž je těžký pohodář. Až moc. Když nemůže najít pro Ondřeje ponožky do holínek, tak mu je prostě nedá. Někdy je oba kontroluju, volám z práce domů. Když se ve čtyři vrátím, předá mi ho se slovy, tady ho máš. Já pak s ním musím dělat to, co ho táta naučil. Obcházet ,chrochro‘ a králíky. Ale jinak jsem klidná. Připadá mi, že mužští nějak víc patří k sobě,“ míní Ivana Makovičková.