Szpilman po sepsání knihy Smrt města o svých útrapách již nikomu nevyprávěl a dokonce i jeho syn se o nich dozvěděl až na prahu dospělosti. Rodák ze slezského Sosnowce studoval hru na klavír ve Varšavě a Berlíně, odkud se ale po nástupu Adolfa Hitlera v roce 1933 vrátil zpět do vlasti.
Po pádu Polska byl nucen se s rodinou přestěhovat do varšavského ghetta, kde živil rodiče a sourozence díky svému klavírnímu umění. V roce 1942 se mu náhodou podařilo uniknout z transportu, přežil povstání ve varšavském ghettu i kapitulaci Varšavského povstání.
Trailer k fimlu Pianista, který je inspirován životním příběhem klavíristy Wladyslawa Szpilmana
Od podzimu 1944 byl ale už odkázán jen sám na sebe a jednoho dne jej při hledání jídla objevil německý důstojník Wilm Hosenfeld. Když se dověděl, že je klavírista, nechal si zahrát Chopinovo nokturno, poté Szpilmanovi nosil jídlo a daroval mu kabát, aby neumrzl. Szpilman konec války přežil a později se vrátil k hudbě i práci v rozhlase.
Scéna z filmu Pianista, ve které Szpilman „přesvědčí“ německého důstojníka o svém talentu
Jeho německý ochránce ale tolik štěstí neměl, v srpnu 1952 zemřel v sovětském zajateckém táboře u Stalingradu.
